Láska jako taková

Husek_Laska je takova
Láska je to nejlepší, čeho je člověk schopen.

Rusové říkají, že je jako sklo, které se roztříští, je-li nejistě či příliš pevně uchopeno. Jiní považují lásku za chléb života nebo jeho kuchařku dělající život chutným, pokud nepřesolí. V manželství se po čase vlastní řeč lásky mění. Může růst, případně klesat. Čerstvě vzniklá láska šumí jako mladé víno, když zestárne, šumění se uklidní. Lze ji přesto přirovnat  k božskému pití. Kdo lásku odmítne, není méně nemocný, než ten, kdo ji přehání. A kdo nemá to, co miluje, musí milovat to, co má.
U různých druhů lásky jsou nejtypičtější dva: tělesná a duševní. Platon jim říká nízký a nebeský. Ten druhý spočívá v souladu duší, protože nejde o tělesné uspokojení. Zdali takové dělení uznávají i ženy, není historicky prokázáno. Platon provokuje svým tvrzením, že nebeská láska je možná pouze mezi muži. Ovšem i ženy mají svůj Lesbos. Hranice mezi obdivem ke kráse a sexem ostrá není. Lásky ke stejnému pohlaví existují odedávna, tvoří však ve společnosti menšinu, i když to tak v dnešní době nevypadá.
Za patrona lásky platí Eros, syn Ereba a Noci. Jiný patron pro lásku, Amor, provokuje méně, jako by mu šlo pouze o duši. Činnosti prvého zveme erotickými. Zavánějí více tělem než duší. Odvíjejí se ve fázích. První je romantická. Zná pobláznění a zamilovanost. Touha po spojení s milovanou osobou převládá. Krása hraje roli a v této fázi se stupňuje. Všechno je moc krásné. Ale jak dlouho? Stinnou stránkou této fáze bývá strach z konce těchto slastí. Přesto náleží romantická láska k těm největším zážitkům a dobrodružstvím života.
Druhá fáze nepostrádá přizpůsobení se realitě a jejímu uvědomění. Opojení z romantiky pominulo. Na začátku bylo spolužití stimulující, nyní vládne spíše klid a hraničí až s nudou. Je tento vztah to, co jsme si představovali nebo jsme udělali chybu? Při takovém přemýšlení se může objevit hněv a zklamání, když smích miláčka působí pronikavě  a jeho polibek nepříjemně mokře. Idealizované obrazy jsou nahrazeny skutečnými. Ukážou se hranice dvou rozdílných osob, což může bolet a vést k chuti se osamostatnit neb pořádat vůbec jen svobodné akce bez toho druhého. Co se stalo? Kdo nese vinu, že to není takové jako dříve? Sex sehraje roli teploměru a ukáže ochlazení. Odmítnutý partner se urazí a myslí na konec vztahu. Tuto fázi je nutno překonat. Vzpomínky na vášnivou lásku dříve mohou být silnou motivací pro pokračování. Pomůže i poznání, že každý vztah podléhá fázím.
Pominou-li romantické fantazie, otevře se cesta k cenným zkušenostem. Jsou víc než počáteční romantika. Její ztráta je jakýmsi druhem ztráty naší nevinnosti a jakési slepoty. Nahradí ji něco mnohem důležitějšího: dospělá, zralá a oboustranná láska. Není ničím idealizovaným, povrchně zbožňujícím a neskutečným. Partner nebo partnerka jsou bráni tak, jací jsou. K tomu je zralá láska nesobecká a nezištná. Přesahuje naše potřeby a starosti. Jedná se o lásku, kde bezpečnost a spokojenost druhé osoby má stejnou důležitost jako vlastní.
Láska mezilidská nepředstavuje jedinou existující lásku. Známe lásku k věcem, situacím nebo určitým vlastnostem. Těmito tématy se budeme zabývat v následujících statích.


Štěpán Húsek

Stepan Husek Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.
Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectí o mé době (2012).

Doporučení:
Share

Napsat komentář