Nakladatelství Jota vydalo knihu Miloslava Stingla Sex v pěti dílech světa aneb Cestopis časem a prostorem tělesné lásky. Autor – právník, etnolog, folklorista – procestoval celý svět, čtrnáctkrát jej objel kolem dokola. Zamiloval si hlavně mimoevropské kultury a jim také ve své knize věnuje nejvíce prostoru. I když avizuje, že se bude věnovat sexu v pěti světadílech, tak o Africe vypráví jen okrajově a o Evropě ještě méně. Z našeho kontinentu se v podstatě zabývá jen antickým obdobím.

Stingl ve svém cestopise časem a prostorem popisuje sexuální zvyky jednotlivých národů, jejich postoj k ženské i mužské sexualitě, homosexualitě, panenství a zasvěcování do tajemství sexu, dotkne se i transsexuality, incestu, antikoncepce, obřízky nebo názorů jednotlivých národů na plození dětí. Své putování začíná na Samoe, která patří k polynéským ostrovům. Ty jsou často označovány jako ostrovy lásky. Srovnává je s ostrovy lidojedů, tedy se zvyky Papuy. Pokračuje k protinožcům do Austrálie, Japonska, Číny, Koreje, Indie, Severní i Jižní Ameriky, pak do Afriky, k muslimům a do antické Itálie. Cestuje v čase i prostoru, takže vypráví o zvycích kmenů, s nimiž se setkal, nebo o nichž mu vyprávěli jiní etnologové, ale i o kulturách, které již dávno zanikly. Jejich zvyky zná díky vyobrazení na keramice a dalších uměleckých předmětech, záznamům v kronikách, legendám a mýtům. Věděli jste, že syfilis možná pochází z jižní Ameriky, kde se objevilo, protože tamní Indiáni souložili s lamami? Že taoističtí učenci přesně spočítali, kolikrát denně by měl mít muž sex, ale doporučovali spíše styk bez výronu semene? A co to, že podle některých australských kmenů se muži na plození dětí nepodílejí? Ženy mají podle jejich názoru děti díky tomu, že se v nich usídlí duch. Muži při pohlavním styku ženu pouze pro ducha otevřou. Další zajímavostí je, že u severoamerických indiánů si muž mohl vybrat, zda chce být mužem nebo ženou. Pokud dostal od bohů signál, začal se chovat jako žena, a dokonce se vdal.

Ukázka z knihy

V době dospívání se často mladí muži – zejména příslušníci prérijních kmenů – uchylovali do úplné samoty, dlouze se postili a tělesně i duševně se „očisťovali“. V čase těchto zvláštních meditací přicházela k mladému Indiánovi zvláštní vidění. Někdy takové – pro jeho budoucí život tak významné –„vidění“ přicházelo i ve snu. Mladým mužům se v něm zjevovala luna. Nesla v jedné ruce tomahavk, v druhé však ženské šaty. Luna nabídne jinochovi, aby si z jejích darů vybral. Mladý muž, poněvadž si přeje být bojovníkem a lovcem, si samozřejmě zvolí zbraň. Luna ji však snícímu odmítne vydat a vloží mu do ruky dívčí oblečení. (str. 61-62)

Zvyky a pověry kmenů z různých koutů světa se od sebe velice liší. Ty evropské ovlivnilo nejvíce křesťanství. Stingl upozorňuje, že oproti nevázaným mravům starých Římanů přišlo křesťanství s naprosto s opačnými zásadami a až do středověku tyto názory Evropany velice svazovaly. Od té doby se sice postupně uvolňují, do uvolněnosti Polynézanů však máme stále ještě daleko. Zda je to dobře, nebo špatně už musí posoudit každý čtenář sám.

Související knihy

Stingl, Miroslav

Jota, 2012