Experiment je Experiment

Strugacti_OdsouzeneMesto
Jak se pozná úspěšné provedení nějakého pokusu? Jde o naplnění předpokládaného výsledku, nebo stačí jakýkoli výstup bez ohledu na očekávání? Zkuste zavřít dostatečné množství lidí do jednoho prostoru a sledujte, jak se bude jejich komunita utvářet. A hle, máte tu Odsouzené město.

V březnu 2018 přineslo nakladatelství Triton nové vydání překladu knihy bratří Strugackých Odsouzené město (Grad obrečennyj, 1988, česky prvně 1998). Překlad tentokrát pochází od Konstantina Šindeláře.

Arkadij Strugackij (1925–1991) a Boris Strugackij (1933–2012) zahájili svoji společnou spisovatelskou dráhu klasickým vědeckofantastickým románem Planeta Nachových mračen (Strana bagrových tuč, 1959) krátce po polovině padesátých let dvacátého století. Jména těchto ruských autorů jsou spjata s mnoha klenoty žánru sci-fi, mezi nimiž nemůžeme nezmínit třeba romány Je těžké být bohem (Trudno byť bogom, 1964, česky prvně 1973, dvě filmová zpracování z let 1989 a 2013), Les (Ulitka na skloně, vydáváno v několika vlnách od roku 1966, první kompletní uvedení ale až v roce 1972 v západním Německu, zatímco v domácím SSSR až v roce 1988 – podobný osud potkal i další tituly), Piknik u cesty (Piknik na obočině, 1972, česky prvně 1974, později i pod názvem Stalker; filmové zpracování bylo uvedeno v roce 1979), případně filmaři nejvyhledávanější Miliardu let před koncem světa (Za milliard let do konca světa, 1976, česky prvně 1985; román inspiroval hned čtyři filmové adaptace: v letech 1983, 1986, 1988 a 1996). Je opravdu těžké označit jeden titul jako nejlepší. Bratři Strugačtí ušli na své téměř bez výjimky úspěšné cestě dlouhou trasu. Od režimu poplatných prvotin až po příběhy, jež si na své uvedení na trh musely počkat do uvolnění přísných cenzurních pravidel. Výjimkou není ani dnes představovaná kniha.

Odsouzené město vyšlo v Čechách poprvé v roce 1998 pod názvem Město zaslíbených. Nyní se přičiněním nakladatelství Triton objevuje znovu s názvem bližším originálu a hlavně ve zcela novém překladu. Původní dílo bratři Strugačtí dokončili již v roce 1972, ale jak jsme si již prozradili, podobně jako mnohá jiná, i toto si muselo na svou premiéru počkat až na závěrečná stádia pověstné Gorbačovovy perestrojky, kdy sovětská cenzura poněkud polevila. A není divu. Odsouzené město nese mnoho znaků reformního pohledu, jenž se neostýchá poukázat na nešvary doby i zřízení. Na modelu Experimentu, města, kam se blíže nedefinovaným způsobem dostali dobrovolníci z různých zemí a hlavně dob, představují autoři paralelu vývoje společnosti, jak jej přineslo dvacáté století. Nosná vlna románu stojí na několika předpokladech. Lidé různých národností, kteří spolu komunikují dle svého soudu vlastními mateřskými jazyky, a přeci si bez problémů rozumějí. Osoby rozličných kvalifikací, jež zvláště v prvních částech příběhu musejí na základě rozhodnutí jakési vyšší moci po půl roce měnit profese. Ti všichni se stávají nástroji pokusu, o němž nevědí nic bližšího a ani příležitostné zjevení záhadných Mentorů (v prvním českém překladu Kurátorů), které mají v rámci Experimentu přidělené, tuto záhadu výrazněji neosvětluje. Rovnostářství nastíněné výměnami povolání bez ohledu na vzdělání či dovednosti jednotlivce je typickým rysem budování socialismu po zlomu poloviny minulého století. Leč společenské zákony platí i v Experimentu, a tak ozbrojený převrat přináší diktaturu maskovanou za zdání demokracie a mohlo by se zdát, že se pokusné objekty vymanily z hranic, jež jim experimentátoři definovali. Ale je tomu skutečně tak?

Odsouzené město čítá pět set dvacet stran rozdělených do šesti pojmenovaných částí, Doslovu z pera Vladimira Borisova a části O autorech od Konstantina Šindeláře. Právě poslední dva jmenované úseky zřejmě také zapříčiňují, co se rozsahu týče, hlavní rozdíl mezi novým a prvním českým překladem, jenž měl ve vydání z roku 1998 jen něco málo přes čtyři sta třicet stran. Vlastní části, označené číslem a názvem (Popelář, Vyšetřovatel, Šéfredaktor, Pan rada, Boj nespojitosti a Završení) jsou pak ještě členěny do nejčastěji tří kapitol. Přestože se příběhu účastní celá skupina hlavních aktérů, za vůdčí osobnost lze nade vší pochybnost považovat postavu Andreje Voronina, kolem něhož se točí většina děje. Zajímavé je, že ačkoli se Voronin, původní profesí astronom, v rámci Experimentu vypracovává na společenském žebříčku od popeláře, přes vyšetřovatele, šéfredaktora městského deníku, až k jednomu z nemnoha poradců samozvaného diktátora, autoři mu jeho vzdělání nijak nepřipomínají a čtenář by je jen těžko v činech rodáka z Leningradu, který do Města přišel z roku 1951, hledal.

Pro bratry Stugacké je příznačná schopnost zaujmout. Dokážou přijít často s na první pohled jednoduchou myšlenkou, předpokladem, a rozvinout ji do příběhu, který čtenáře nejen upoutá, ale cele pohltí, a ještě jej donutí, aniž to sám postřehne, zamyslet se nad tím, jak svět kolem nás funguje, případně jak by fungovat měl či mohl. Za současných autorů je jim do jisté míry svým způsobem psaní a zvolenými tématy blízký jejich o generaci mladší soukmenovec Sergej Lukjaněnko (*1968).

Odsouzené město představuje celou škálu čtenářských zážitků. Od prostého příběhu jednotlivce, přes společenskou sondu, filozofická zamyšlení, až k naturalisticky pojatým akcím, ne nepodobným dnešním oblíbeným postkatastrofickým seriálům. Bratři Strugačtí se neomezují jen na prosté vyprávění. Podsouvají, ale nenutí, myšlenky hodné zamyšlení o nejniternějších pocitech každého jednotlivce. To všechno balí do lákavě napínavého dobrodružství, aniž by sebe či čtenáře obtěžovali přehnanými pokusy o vysvětlování vlastních kulis. O to silněji se tak mohou věnovat lidskosti. A ta je hlavním rysem celé tvorby Strugackých.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeOdsouzené město

Strugackij, Arkadij - Strugackij, Boris

Triton, 2018

Napsat komentář