Autorem titulu Česká čtenářská republika: Generace, fenomény, životopisy, který vydalo roku 2017 nakladatelství Host, je Jiří Trávníček. Jiří Trávníček je literární vědec a kritik, editor a vysokoškolský učitel. Je autorem knih Poezie poslední možnosti, Na tvrdém loži z psího vína, Příběh je mrtev?, Čteme?, Čtenáři a internauti, Překnížkováno a Knihy kupovati. Jeho texty byly publikovány v Bulharsku, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku, na Slovensku, v USA, Velké Británii aj. V současné době je členem dvou mezinárodních týmů zabývajících se čtenářstvím.

Kniha s pregnantním názvem Česká čtenářská republika, která na základě sto třiceti osmi rozhovorů analyzuje čtenářskou kulturu, odpovídá na množství otázek, které si přemýšliví čtenáři a odborníci z řad sociologů a bohemistů často kladou. Do kolika generací lze rozdělit české čtenáře? Jaké jsou fenomény, které jednotlivé generace ovlivňují? Jaký pohled má na literaturu zemědělec v důchodu a jaký školák pocházející z rozvrácené rodiny? Jak se mění čtenářské návyky v průběhu let? Tyto otázky determinují i strukturu knihy.

Autor své dílo rozčlenil do čtyř kapitol. Část „Rámce“ představuje cíle, metody a limity výzkumu, přičemž v jedné z podkapitol poskytuje chronologicky seřazené události 20. a 21. století, které ovlivnily čtenářskou kulturu nejen v českých zemích, ale i v Evropě a ve světě. V kapitole „Generace“ je čtenářům prezentován koncept čtyř čtenářských generací (rozhlasová, televizní, počítačová, internetová), jejich charakteristiky a popis historické doby, kterou byly formovány.

V části „Fenomény“ autor z anonymních čtenářských životopisů vybírá fenomény, které vyšly na povrch ze samotných výpovědí narátorů. Přitom neopouští generační optiku, ačkoli samotný výběr není primárně generační. Autor v této kapitole tedy popisuje záležitosti, které ve výpovědích zaznívaly opakovaně a u kterých se ukázalo, že narátory v nějakém směru ovlivňovaly. Mezi těmito fenomény samozřejmě nechybí Babička, Broučci, Potterománie, Čtyřlístek a Švejk, tedy knižní (eventuálně komiksové) postavy, které ovlivnily hned několik generací.

Autor popisuje rovněž abstraktnější fenomény, jako je přesycenost, nedočteno, povinná četba a předčítání. Například slovem „nedočteno“ v tomto kontextu míní fenomén nedočítání knih, přičemž autor rozebírá, co jednotlivé respondenty k nedočítání knih vede a jak je to ovlivňuje. Seznamy povinné literatury jsou zase vnímány jako fenomény, které se mění v souvislosti s režimem, který ve státě vládne, a v závislosti na tom mají různý obsah a pro čtenáře různou atraktivitu. Nakonec kapitola „Životopisy“ představuje vybrané čtenářské životopisy, jež jsou něčím typické a zároveň zajímavé. I zde autor zohlednil generační aspekt – životopisy rovnoměrně pokrývají čtyři čtenářské generace.

Autor se ve svém výkladu staví proti čtenářskému „elitářství“, které vytváří protiklad „vysoké“ literatury na jedné straně a „spotřební“ literatury na straně druhé. Představuje autory, kteří se snažili prvky obou proudů propojit (například Karel Čapek) a neopomíjí zmínit Švédsko, kde není tento protiklad tak zřetelný. Zastává se nejmladší generace, o které starší generace často soudí, že nemají literární vkus.

Titul Česká čtenářská republika shrnuje autorův mnohaletý výzkum, jehož dílčí výsledky se již objevily v jeho starších publikacích. Knihu mohu doporučit nejen lidem, pro které je čtení vášnivým koníčkem a kteří chtějí zjistit více o proměnách čtenářské obce, za jejíž členy se považují. Přitažlivá bude i pro ty, kteří se zajímají o českou společnost obecně a hledají komplexní výklad o čtenářské kultuře, která je neopomenutelnou součástí naší společnosti. Ačkoli je kniha odbornou publikací se vším všudy, je psána přístupným jazykem.

Související knihy

Trávníček, Jiří

Host, 2017