Čtení ke kávě: Erotický sen (Hana Militká)

Erotický sen

29.8.2017 Hana Militká Bez komentáře

Bez lásky, bez vášně se nedá žít. Vlastně dá. Krásně. V klídku. Jenže pak je toho klidu asi už moc. Trošku bláznovství není na škodu. Život je pak veselejší. No, někdy i smutnější. Určitě však pestřejší. Proto stojí za to žít naplno.

Málem se to stalo!
Nemyslete si, nechtěla jsem to. I když, po pravdě řečeno, vlastně ano. Která by odolala?
Dozvěděla jsem se, že přijede… Možná přijede… Prý určitě…
Všechny krásky ze vsi se předháněly. Všechny měly zaručené informace. Jen já nevěděla nic. Vlastně jsem věděla všechno, co ty ostatní, ale nic zaručeně.
Jenže kdo vám co zaručí?
„Bude se u nás natáčet film!“ táhlo vsí.
No, film…
Několik záběrů do seriálu o mladých lidech. Nazvaný „Co vlastně chceme?“
Prvních dvacet dílů se už vysílá pod názvem „Kam vlastně jdeme?“
Naši říkají, že je to pitomost. Nemyslím si to. Je o nás. O mně ani moc ne. Nekouřím, nepiju, nefetuju, ale sny mám. Určitě větší než ostatní. Toužím poznat toho pravého. Nějak nevím, kde ho hledat. Možná chodím nesprávnými ulicemi. Na večírky mě holky nezvou, prý se mnou není žádná sranda. Proč mě nepozve nějaký kluk? Jsem přece hezká. Nebo ne?
Jsem štíhlá, prsa moc nemám. Zatím. Moje sestřenice Líba mi tajně sdělila: „Neboj se, narostou. Nakyneš po mámě.“
Nemám spíš chtít štíhlejší postavu? Zatím jsem nepřišla na to, čemu kluci dávají přednost.
Na natáčení si budu muset připravit nějaký super vohoz. Nejradši bych si vzala minisukni. Jestli si mě všimne, mám skoro vyhráno.
Chraplavý místní rozhlas hlásí: „Haló, haló! Hlášení! V naší obci se bude provádět natáčení seriálu. Přijede televize. Zájemci o statování, hlaste se v konzumu.“
„Proč v konzumu? Dostaneme bonbón, nebo co?“
Neodolám. Nakouknu dovnitř. Krám je plný. Vidím Máňu, Alču, Jáju. Snad tam není taky Zelinková? Je škaredá jak noc. Do filmu přece berou jen samé krásné lidi, ne?
Došlo mi, že jdu pozdě. Možná mě nevezmou!
Těsně přede mnou nějaká paní říká: „Končíme. Už máme zájemců dost.“
Umíte si představit, jak ve mně hrklo!
Rozletí se dveře. Rozzuřený Vaňátko zařve na Máňu: „Koukej mazat. Já ti dám filmaři! Roztrhnu tě jako hada!“ Táhne ji pryč. Zvenku k nám dolehne zvuk několika facek. Asi přistály dost prudce.
Neznámá paní zírá.
Pak se na mne sladce usměje: „Máš taky zájem?“
Nadšeně přikyvuju.
Nechápu, co po mně ještě chce. Holky se hihňají. Alča řekne moje jméno. Konečně začínám vnímat. Paní škrtá Máňu. Zapisuje mne.
„Zítra ráno v šest musíte být všechny na náměstí u kostela. Budete hrát svatební hosty.“
Vypotácím se jak ve snu.
„Budu herečka! Setkám se s ním! Se svým idolem. On si mě všimne. Možná mě pozve na večeři, nebo někam…“
Ráno stojíme před kostelem. Je dost chladno. Klepou se mi kolena.
Holky se strojí do krásných kostýmů.
Ještě je tam jeden. Nejkrásnější. Určitě pro mne.
Kostymérka hrabe v tašce.
Vytáhne oranžovou kombinézu, oranžovou vestu: „Obleč si to!“
Nevěřím vlastním uším.
Popoženou mě.
Někdo mi strčí do ruky koště. „Zametej schody před kostelem!“
Přijíždí limuzína. Vystupuje můj idol. Ani si mě nevšimne.
Vnitřně pláču. Asi není tak fajn, jak jsem si myslela.
Ale hraju s ním ve filmu. To už nikdo nezmění.
Viděla jsem ten díl.
Někdo v oranžové kombinéze zametal schody. Postava v dálce. Zády.
Probouzím se zpocená.
Na rtech cítím jeho polibek.
Jsem sama.
Byl to jen sen?
Co myslíte?

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové. V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vychází v nakladatelství Agentura Krigl detektivka Pronikavý smích, v roce 2017 v červnu je vydaná detektivka Vražedný lov. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma, v létě román Sára, na podzim román Jiří. Před Vánoci vyšel první díl nového detektivního seriálu Kapitán Bartoš Zasahuje 1 s podtitulem Složitý případ. Na přelomu roku vyšla e-kniha 13 povídek pro Klub Knihomolů. V březnu tohoto roku se objevila elektronická detektivka Kapitán Bartoš Zasahuje 2 s podtitulem Ledový žár, v květnu pak vyšla třetí detektivka ze série Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.