Patrick Kingsley byl prvním zahraničním dopisovatelem britského listu The Guardian, jenž byl pověřen sledováním uprchlické krize přímo v terénu. V roce 2015 proto procestoval sedmnáct zemí, přes něž vedou nejfrekventovanější migrační trasy. Setkal se nejen se stovkami uprchlíků, ale také s pašeráky, pobřežní stráží, policisty, pohraničníky a dobrovolníky. Zná tedy průběh uprchlické krize mnohem podrobněji než kdokoliv jiný a ze stejného důvody se rozhodl napsat knihu Nová Odyssea, aby vyvrátil některé lži a polopravdy a přiblížil skutečné osudy těchto lidí Evropanům.

Přestože je Patrick Kingsley poměrně mladým novinářem (narodil se v roce 1990), má na svém kontě hned několik žurnalistických úspěchů. V roce 2013 jej British Journalism Adwards vyhlásil Novým žurnalistou roku. O rok později byl na British Press Adwards oceněn titulem Mladý žurnalista roku a na One World Media Adwards Novým hlasem roku. Původně působil jako dopisovatel v Egyptě. Procestoval a popsal na pětadvacet zemí, včetně Dánska, o kterém sepsal cestopis How to be Danish, který v roce 2012 zvítězil v Sunday Times coby cestopis měsíce.

Kniha Nová Odyssea začíná citátem:

„Nikdo neposadí své dítě do lodi, pokud voda není bezpečnější než domov.“

Tato věta vcelku přesně vystihuje, v jakém duchu se Nová Odyssea nese. Takový začátek může ve čtenářích vzbuzovat pocit, že bude kniha jednostranně zaměřená pouze na obhajobu uprchlíků, ale jak už bylo řečeno, kniha má mnohem vyšší ambice, než hájit jeden názor.

Rozdělena je do deseti kapitol a vypráví o migrantech jako o poutnících. Líčí, kdo tito lidé ve skutečnosti jsou, proč takové nebezpečí podstupují (stovky utopených lidí ve Středozemním moři), proč za nimi přicházejí další a další a jak se do Evropy dostávají. Je ale také o pašerácích, kteří jim na cestě pomáhají, o pohraniční stráži a policistech, kteří „hájí“ zájmy své země, stejně jako o dobrovolnících a hoteliérech, jež jim poskytují ubytování a stravu, pokud je to možné. Nechybí ani popis politické situace v zemích, z nichž lidé prchají, stejně jako vývoj postojů EU a jejích členských států.

Kingsley dopodrobna popisuje cestu přes Středozemní moře, stejně jako přes Saharu, neboli tzv. druhé libyjské moře. Metody pašeráků, jejichž jediným zájmem je na uprchlické krizi co nejvíce vydělat, včetně cen a rozdělení peněz mezi jednotlivé zprostředkovatele. Kingsley se nevěnuje jen uprchlíkům ze Sýrie, ale popisuje, proč do Evropy proudí lidé i z dalších zemí a kontinentů. Fascinující vyprávění navíc doplňuje o mapky, jež dokreslují celý slovy představený obraz.

Téměř každá druhá kapitola vypráví příběh Hášima aš-Šaukího, který se rozhodne najít pro sebe a svou rodinu lepší život ve Švédsku. Hášima poznává čtenář už od jeho mládí a prochází spolu s ním od začátku knihy až do konce jeho pouť za lepším životem. Hášimův příběh je napínavý a zajímavý a nechal by člověka klidným, kdyby se jednalo o příběh smyšlený. Jeho život je ale skutečný a tak se většina čtenářů nejspíše přistihne při tom, že má o něj opravdu strach a zároveň mu neskutečně fandí, přestože je to další „tmavej“, který bude Evropanům brát práci.

Kniha se příliš nezmiňuje o těch, co proudí do Evropy proto, aby využívali sociální dávky zemí EU. Je to zejména proto, že jich je, ve srovnání s médii prezentovanými počty, minimum. Kingsley se ve své knize neomezuje jen na popis migrační krize, ale předkládá i návrhy na řešení, jak se s ní vyrovnat i jak zabránit tomu, aby spolu s lidmi, kteří bojují o holý život, pronikaly do Evropy teroristé.

Novodobá Odyssea však především vrací mase přistěhovalců lidskou tvář a důstojnost.  Nutí čtenáře vidět v nich stejné lidi, jako jsou oni sami a zamyslet se nad tím, jak by jim bylo, kdyby se dostali do podobné situace.  Z čehož vyplývá zároveň otázka, jestli Evropa migrační krizi zvládla a je-li připravená i na její následky? Respektive, jestli její laxnost nepovede přesně k tomu, čeho se nejvíce bojí.

Ukázka z knihy:

Kudy půjdou, závisí na jejich převaděčích. Za poplatek 10 000 euro za osobu si Afghánci, které jsem potkal v džungli, najali pašeráckou síť, aby jim zajistila každý krok jejich cesty do Evropy. V každé další fázi této dlouhé cesty zavolají najatému muži a ten jim pošle další instrukce. „Někdy mi dají GPS, někdy mapu, jindy pošlou auto,“ říká Jama. Aby si zajistil, že ho převaděči nepodrazí, posílá Jamova rodina peníze po částech, a to jen když Jama úspěšně dokončí jednu z etap cesty.

Je to ohromná suma peněz, kterou by Jama radši neplatil. Ale vždy, když se Evropa pokusí ochránit svou domněle křesťanskou povahu zcela nekřesťanskými způsoby, nejvíc na tom vydělávají převaděči.  Když později odpoledne odcházím z džungle, Tibor Varga se se mnou rozloučí zajímavým postřehem týkajícím se tohoto paradoxu. Evropa říká, se bojí, že příliv cizinců naruší evropské hodnoty. Ale jaké hodnoty tu chceme udržovat, když se zřekneme povinnosti chránit ty, kteří neměli tolik štěstí jako my? Jak přimějeme uprchlíky, aby udržovali charakter naší společnosti, když je ten charakter tak nahlodaný?

„Pokud jim Evropa není schopná ukázat lepší způsob života, pak si budou myslet, že jejich morálka je lepší než ta naše,“ říká Tibor. Má kulaté břicho a bodrý výraz, a tak vypadá laskavě a rozvážně. Ale v divočině džungle pod temnící se oblohou jeho slova zahřmí pravdivostí jako slova starozákonního proroka. „Potřebují vidět vyšší úroveň morálky,“ říká. „Pokud ne, nastolí tady tu svou.“ (str. 224)

Související knihy

Kingsley, Patrick

Kniha Zlín, 2017