Ti, co často prochází webová knihkupectví, nejspíš Bez jablka znají, stejně jako ti, co sem tam navštíví nějaký český blog. Jednou z autorek je totiž Michelle Losekoot alias Růžová panda (její soukromý blog). Michelle ale mohou znát také z různých přednášek o sociálních sítích, z kurzů tvůrčího psaní, nebo z dob jejího působení v Martinus.cz. Málo kdy se vyskytuje v místech bez wi-fi, miluje Prahu a svého „samovenčícího“ labradora, který už si zvykl na to, že jeho panička stále Tweetuje. Druhý z autorů, Miloš Říha je na tom se svou veřejnou známostí hůře. Tedy pokud není čtenář skaut. Miloš je sociolog, který v současné době pracuje jako ředitel Skautského institutu. Dokáže filozofovat o čemkoliv, hlavně když je to v nějaké pěkné kavárně.

Bez jablka byl původně blog o stereotypech mezi mužem a ženou. Mezi mužem a ženou, kteří spolu nespí. Osobně, se mi tento dovětek ani trochu nelíbí. Ale asi je to první věc, která člověka napadne, když si něco z jejich tematických sloupků přečte. Přesto Bez jablka vzniklo jako povzdech nad tím, jaké by to bylo, kdyby Eva tenkrát nepodala Adamovi jablko a Adam si do něj nekousl. Lehce a ironicky popisují svět, kde se mluví o všem, o čem se ve vztahu často mlčí.

To, čím čtenáře kniha Miloše a Michelle jednoznačně upoutá, je její výtvarné zpracování. Popravdě, autorům k prospěchu, ale i ke škodě. Kombinace ilustrací Barbory Balgové s grafickým designérem Jakubem Gruberem odsunula vlastní obsah knihy trochu do pozadí. A pokud jde o začátek knihy, naprosto její obsah převálcovala. Úvod knihy je totiž její největší slabinou. Čtenář se v něm sice najde, jako i v dalších příbězích, na mysli mu však ve spojitosti s úvodem nejspíše vytane slovo klišé.

Přeskočí-li téma placení v restauracích a ještě pár dalších vezme s nadhledem, nejspíše brzy zjistí, že se mu do ruky dostala poměrně vtipná kniha. Jako by se autoři konečně rozjeli. Jako by konečně psali bez ostychu a svázanosti.

A berou to pěkně postupně a hlavně důkladně. Za rok a půl se totiž nasbírá dostatek témat, kterými se zabýváte nebo se s nimi střetáváte každý den. Takže se přes hubnutí, sportování, dámské kabelky, domácí práce, hádky, alkohol a esemeskování dostáváte ke komplimentům, okukování, romantice, sexuálním snům až po nevyslovenou otázku: „Chodíme spolu?“ To je však jen začátek. Součástí vztahu je totiž také pláč, představování se rodičům, nejlepší kamarádka, sestěhování se, lenost nebo debaty o dětech. Pak už může přijít na řadu žádost o ruku, svatba, móda, dárky, kariéra, řízení, koupelna, vaření i rozchod. Když už by si čtenář mohl myslet, že je u konce, přijde ještě několik drsných témat jakými jsou Velikonoce, jdeme na jedno, zrcadlo, koupaliště, předsevzetí a stáří. Po stáří toho už mnoho nebývá. Tedy, pokud tento dojem nezmění nová kniha.

Bez jablka je příjemná kniha na dovolenou nebo do dopravních prostředků. Krátké texty, nad nimiž je možné se zamyslet nebo smát nejspíše nenabízejí tu pravou náplň pro intelektuální čtení, rozhodně však ani náročnějšího čtenáře neurazí.

Ukázka z knihy:

„Když je vám třicet, zjistíte, že byste neměnily. Malá nevýhoda je, že v ženském světě dochází k jakési zvláštní disharmonii: čím větší sebevědomí a životní jistoty, tím dolíčkovatější zadek a povadlejší prsa.

Žádná žena, které jsem se ptala, by ale nechtěla, aby jí znovu bylo dvacet. Nechtěla bych ani, aby mi bylo o rok míň. Z toho kostnatého šedého nic, které před tělocvikem přemýšlelo, jak si co nejméně bolestivě zlomit ruky, aby nemuselo zbytek školního roku skákat přes kozu, je ze mě něco, co už přes ni sice pro velikost své prdele nikdy nepřeskočí, ale co by se na ten tělocvik prostě vykašlalo, protože má víc rádo sebe než dobrou známku v žákovské.

Někde těsně před třicítkou přichází totiž období, kdy váš mozek nezatěžují hormony, drogy a alkohol, a zároveň ho nedeformuje ani kojení a stařecká demence. Je to jediné období v životě, kdy se můžete fakt dobře skamarádit samy se sebou.

V mém životě se mění už jen klienti, velikost oblečení a barva vlasů, což je asi to, o čem všichni mluví, když mluví o dospělosti. To období, kdy vás přestanou bavit kalby do rána, protože se kurva potřebujete vyspat do práce, přestáváte kouřit, protože jinak ten maraton neuběhnete, a začnete konečně kupovat stejně kvalitní jídlo sobě, jako jste dosud kupovali svému psovi, je báječné.“ ( str. 211)

Související knihy

Losekooot, Michaela – Říha, Miloš

Motto, 2016