Román Ten, kdo stojí v koutě amerického spisovatele, scénáristy a režiséra Stephena Chbosky (*1970) vyšel v originále v roce 1999,v českém překladu v roce 2012 a možná jej znáte v jeho filmové podobě, kterou autor sám natočil pod názvem Charlieho malá tajemství. Nakladatelství Slovart ve své edici Brio připravilo druhé vydání této neobvyklé knihy.

Charlie je obyčejný americký kluk, až na to, že jeho nejlepší kamarád spáchal sebevraždu. Navíc nastupuje na střední školu a má strach, co jej potká. Odmalička trpí na záchvaty hysterického a neutišitelného pláče a o všem až příliš přemýšlí. Když nemá kamaráda, se kterým by si mohl povídat, začne psát dopisy. Formou takřka deníkových zápisů se svěřuje se svými myšlenkami, pocity a zážitky. Nachází si kamarády, kteří „toho, jenž sedí v koutě, všechno vidí a o všem přemýšlí“ dokáží ocenit. Nevlastní sourozenci Sam a Patrik, které čeká poslední rok školy završený maturitou, se stávají Charlieho nejbližšími důvěrníky.

Román o dospívání v dopisech je plný originálních myšlenek a podnětů k přemýšlení. Nevím, zda jej opravdu ocení všichni 12+, jak zní doporučení nakladatele. Spíše bych jej vnímala jako dílo určené patnáctiletým, kteří prožívají tytéž problémy (přechod na novou školu, strach z nového kolektivu, první lásky) a mnohem více dospělým, kteří plně docení jeho celou hloubku a pochopí ony podtextové vzkazy, které Charlie vysílá.

Jednu chvíli máte pocit, že Charlie je trošku jednodušší, zaostalý člověk, něco jako Forrest Gump, který vždy upřímně řekne a udělá, co zrovna cítí, vzápětí si uvědomíte, že je vlastně spíš geniální, s nějakým traumatem ukrytým hluboko v podvědomí. Charlie je plný rozporů a tajemství. Je pozorovatelem života, který se snaží víc „zapojit“, jak jej všichni nabádají. I když to zapojení třeba znamená se s někým poprat. A tak se pere: s lidmi, okolnostmi, obtížnými úkoly, se svými pocity (miluje Sam, ale začne chodit s dostupnější Mary Elizabeth, když však má políbit nejhezčí dívku, políbí Sam) a po boku kamarádů začne pomalu objevovat okraje dospělého života.

Někdy o tom všem přemýšlím, když s Patrikem a Sam jdeme na utkání. Dívám se na hřiště a přemýšlím o tom klukovi, co zrovna udělal touchdown. Mám dojem, že právě prožívá svou chvíli slávy a ten okamžik se jednou prostě promění v historku, protože ti všichni kluci, co dávají touchdowny a homeruny, se stanou něčími otci. A až se jejich děti podívají na jejich školní album, pomyslí si, že jejich táta byl drsný a mladý a vypadal o dost šťastnější než oni.
Jenom doufám, že nezapomenu svým dětem říct, že jsou stejně šťastné, jako se zdám být já na těch starých fotkách. A doufám, že mi budou věřit. (str. 58–59)

Pokud máte chuť se vrátit do onoho obtížného období, jímž puberta bezesporu je, pak to určitě můžete udělat s knihou Ten, kdo stojí v koutě. Stephen Chbosky vás nebude nudit, rozesměje vás i rozpláče a jeho Charlie vám přiroste k srdci tak, že budete litovat, že epilogem své psaní dopisů končí. Jeho rok na střední škole je plný emocí a hlavně z něj vychází jako osvobozený člověk, neboť odhalení kořenů problému osvobozuje.

Tak trošku mi kniha, nejen svým názvem, připomínala Salingerovo Kdo chytá v žitě. Myslím, že to možná byl záměr, vytvořit novou obdobu (či protiklad) nesmrtelného příběhu, ale přitáhnout jej víc do současnosti. I když, dospívání tenkrát a dnes (tedy v roce 1991, jak jsou datované Charlieho dopisy) zasahovalo citlivé duše podobným způsobem. Možná by stálo za to, přečíst si obě knihy těsně po sobě.

Musím se přiznat, že film Charlieho malá tajemství mi unikl, stejně jako první české vydání knihy Ten, kdo stojí v koutě, a jsem moc ráda, že jsem nepromeškala nové vydání. Aspiruje totiž na titul, k němuž se budu vracet…

Související knihy

Chbosky, Stephen

Slovart, 2016