Přinášíme vám ukázku z knihy Řez, kterou vydalo
nakladatelství Cosmopolis.

Zvedám se, pach toalet tvrdě útočí na můj nos. Zkouším se nadechnout, ale nos mám ucpaný hleny a krví. Celé tělo mi pulzuje. I v noze mi škube, ale kašlu na to. Sáhnu si na nos, a ruku mám od krve.

Vyplivnu odpudivý chuchvalec hlenu z úst a vyškrábu se nahoru. Betonová zeď mě drápe do zad a za mísou pobíhá šváb. Daleko, v jiném světě, sviští po dálnici I-15 auta.

Kde je?

Hrábnu po kašmíru, který se válí na podlaze, a natáhnu si svetr přes hlavu. Místnost se se mnou začne točit. Zvedá se mi žaludek, zatímco cpu rozházené svršky do tašky, všechno kromě doktorské košile. Tou se snažím zastavit krvácení z nosu. Potom vykouknu ze dveří, které nechal pootevřené.

Další tři kabinky jsou rovněž pootevřené, ale to nic neznamená. V každé se může ukrývat statný chlap s nožem. Určitě dokážu přeběhnout kolem těch kabinek, i když se mi točí hlava, ale východ přede mnou plane jako rozžhavený klín a určitě mě oslní, až vyběhnu z té potemnělé místnosti. Co když můj útočník čeká venku, hned za dveřmi? Co když není sám? A co když já ano?

Myšlenka na  Daniela, který bezelstně píše v  autě esemesky nebo poslouchá jazz z rádia nebo si pořád vykládá s matkou, mě postrčila kupředu. Nevím, jak dlouho jsem byla v bezvědomí, ale myslím, že útok proběhl tak rychle, že si Daniel ještě nezačal dělat starosti. Cuknu sebou, když dveřní panty zaskřípějí, a  prozradí tak, že jsem se dala do  pohybu. Pak se přitisknu zády k  dlouhé zdi a  sunu se podél kabinek. Nic. Vydám se k oslňujícímu světlu a každý krok je boj s nutkáním utéct zpátky, padnout na podlahu a stočit se do klubíčka. Přesto brzy stojím přímo proti rezavému umyvadlu, kousek od otevřených dveří, a uvědomím si, že vidím ven. V zašedlém promáčknutém zrcadle se odráží východ z toalet. Mám štěstí.

Snažím se zachytit nějaký pohyb, ale vidím jen rozložité kaktusy, které se sklání nad žlutohnědým terénem. Posunu se o půl kroku kupředu, krev mi hučí v uších, hromadí se mi v krku. V zorném úhlu se objeví dvě skomírající palmy. Jsou vysoké, ale tenké, nelze se za nimi schovat. Budu muset vyjít ven, jestli chci vidět víc.

Jestli chci vidět Daniela.

Srdce mi buší, když vyrazím ze dveří s  pocitem, že mě ruka v kožené rukavici chytne za vlasy a strhne zpátky. A tak ječím, jak se ženu k volnému pruhu země mezi těmi usychajícími palmami, i když mám tak slabý dech, že můžu každou chvíli strachy omdlít. Trochu hloupé po tom, co mám za sebou.

Nohama vířím prach, hlava mi třeští od toho oslepujícího světla. Náklaďák za kontejnerem je stále pokrytý nánosem zaschlého bahna, žádná změna. Poušť odděluje plot, obecní půda, kde je vidět na míle daleko. Žádné křoví, kde by se dalo ukrýt. Žádný pohyb. Znovu se podívám k toaletám a začnu se šourat k Danielovu autu. Snažím se na něj dívat, ale slunce se leskne na čelním skle a  oslepuje mě, a  tak nemůžu říct, jestli Daniel vidí, jak na něj divoce mávám. A co ten rozbitý nos? A bože, co ten můj strach?

Dojde mi, že to znovu bolí. Paže se mi bezmocně klátí, a jak se snažím dojít k autu, nohy mi vypovídají poslušnost.

Ale Daniel mě určitě vidí.

„Danieli!“ V  krku mě pálí, jak se snažím vykřiknout, ale nemůžu pořádně dýchat, a tak jen bezmocně hlesnu. Jsem napnutá jako guma, panický strach mi brání v pohybu vpřed. Sluch mi slábne, hlasy vran a hluk z nedaleké dálnice se vytrácejí, nemůžu se nadechnout. Zůstala jediná věc a  tou je kapota bílého BMW, která oslnivě září ve slunci.

„Danieli!“ vykřiknu znovu.

Potom – klap – jsem zpátky, oddechuju u dveří řidiče, bolí mě noha, hlava i  nos. Taška padá na  popraskaný asfalt, přikládám ruce k očím a nahlédnu dovnitř. Ale Daniel tam není.

 ———————————

Upoutala vás pasáž z napínavého románu? Pročtěte si i zbytek ukázky.

Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Související knihy

Petterssonová, Vicki

Grada, 2015