Detektivka jako elegie poválečného odsunu

Promlceni-perex
Že zlo plodí zlo, odhalují mnohé detektivky. Novinka z pera českého autora však ukazuje, že některá setba může vzejít až s odstupem desítek let. Otázkou je, kdo odhalí kořeny…


Jiří Březina (*1980) je držitelem ceny Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku 2013, kdy mu vyšla jeho prvotina Dům na kopci. Jak uvádí na svém webu, za jejím napsáním stála sázka, že „napíše detektivku, která nebude trpět českou žoviálností, ale ani nordickou krutostí.“ Knihu Dům na kopci jsem propásla, proto jsem byla zvědavá na jeho novinku Promlčení, která vyšla jako čtení na prázdniny v nakladatelství Motto.

Hlavní postavou je policista Tomáš Volf, jehož kariéra se poněkud zadrhla a on je nyní odstaven jako pracovník archivu. Zaujal ho však případ vraždy z roku 1991 ze šumavských Paseček, jejíž pachatel nebyl nikdy odhalen. Jako spolupracovník tehdejších vyšetřovatelů je uveden jistý Ondřej Novotný, někdejší úředník ministerstva, nynější žhavý kandidát na ministra vnitra. Kupodivu Ondřej Tomáše přijme a pustí se do sdílení osobních vzpomínek spojených s případem vraždy, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti a rozuzlení není zrovna takové, jaké by si Tomáš představoval.

Přiznám se, že jsem asi měla vyšší očekávání, než jaká mi kniha byla schopná naplnit. Nicméně musím uznat, že jak styl, tak námět knihy je originální. Současnost reprezentovaná Tomášem se prolíná s Ondřejovými vzpomínkami na počátek nové éry let devadesátých a ještě hlubšími sondami pamětníků do let válečných. Hlavním motivem knihy tak není vražda bývalého předsedy MNV, ale události spojené s odsunem Němců.

Rozhodně tedy nejde o detektivku v pravém slova smyslu, byť čtenář dostane naservírovánu mrtvolu (hned dvě), výslechy svědků, něco kriminalistických technologií a dedukcí, ba dokonce spolu s protagonistou zjistí i jméno vraha. Mnohem spíše jde o knihu, která poukazuje na neslavné dějinné události a snaží se najít střízlivý pohled na ně.

A zbavení se příslušníků národa, který naší zemi tolik ublížil, jsem považoval za spravedlivé.
Teprve po Sametové revoluci, v té krátké době naprosté otevřenosti, jsem pochopil, proč se o tom mlčelo. Poprvé jsem slyšel o divokém odsunu, o mstě porobeného národa, který se ocitl na vítězné straně.
Ale v té době proniklo trochu světla do mnoha temných zákoutí našich dějin. Zlynčované Němce překryly zástupy vězňů umučených v komunistických lágrech, zastřelení kolečkáři, popravení „špioni“, sedláci, kteří přišli o všechno. (str. 53)

Ovšem jde to? Lze nezaujatě a nestranně vynést soud a odhalit viníka? A jsou zločiny, které by neměly být nikdy promlčeny? Jiří Březina svou knihou upozorňuje na paradoxy našich dějin, ale také naznačuje zákulisí současných politických her.

Tak trochu neskutečně na mě působila Ondřejova sdílnost, s níž dávný příběh vyprávěl Tomášovi, ale dejme tomu, že i v bezskurupulózních lidech se může hnout svědomí. Jinak bych řekla, že byl příběh vystavěn seriózně, možná inspirován skutečným životem.

Výsledkem je zajímavý román, který udrží vaši pozornost od začátku do konce. Nedostatek akce, prolévané krve a adrenalinu vyvažuje psychologická hloubka a poutavé vyprávění, takže se u čtení nudit nebudete.

Pokud máte náladu na netradiční detektivku, pak román Promlčení může být tou správnou volbou.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePromlčení

Březina, Jiří

Motto, 2015

Napsat komentář