Ale i to, co zaznamenávají knihy, mohou být příběhy s poselstvím. Vždyť každý z nás v dětství bažil po vzpomínkách svých rodičů, nechával si vyprávět scénky z doby svého narození a postupně tak i to, co se vymyká skutečné paměti, postupně přijal za své. Jen tak můžeme i dnes prožívat zážitky svých prapředků. Co na tom, že skutečnost možná byla jiná. Příběhy se už staly naším dědictvím.

Druhá kniha amerického autora s italskými předky Michaela Paterniti s názvem Pravidla sýrárny líčí Příběh o lásce, zradě, pomstě a nejúžasnějším kousku sýra na světě, jak praví český podtitul. Autor se v ní snaží svým čtenářům předat paměti jedné kastilské rodiny. Vzhledem k tomu, že jde o knihu z žánru umělecké publicistiky, můžete si být jisti, že vše, co z knihy načerpáte, je „pravda“.

Michael v roce 1991 dokončil novinářská studia a měl velké sny o cestování po světě a psaní do úžasných časopisů. Nicméně při svém startu vzal za vděk i redakcí časopisu Zingermanova lahůdkářství. V článcích kulinárního cestovatele a znalce Ariho Zingermana ho upoutalo povídání o nejlepším sýru na světě, který se prý jmenuje „Páramo de Guzmán“ a jeho výrobce Ambrosio Molinoso ho vyrábí s láskou.

Za deset let se Michael Paterniti stal tím, kým chtěl být – slavným novinářem, který vozí články z celého světa. Má ženu a právě se mu narodil syn. Bere to jako impulz ke splnění dávného snu a vydává se do Kastilie najít městečko Guzmán, kde onen sýrař vyráběl úžasný sýr. Jenže už ho nevyrábí. Značka „Páramo de Guzmán“ sice existuje, ale už je to produkt velké továrny a jeho původní obsah – láska a vůně bylin „párama“ v něm chybí. A sýrař Ambrosio v sobě živí touhu po pomstě, protože má za to, že ho jeho přítel Julián o jeho sýr okradl.

Michael si Ambrosia a poklidný styl života v Guzmánu zamiluje a vrací se sbírat stále nové a nové příběhy do Ambrosiovy „povídárny“. Dokonce sem na rok z Ameriky přesídlí i s celou rodinou a nasává a zaznamenává příběhy a velkou Ambrosiovu životní filosofii. Ale najít pravdu o sýru a zradě, kvůli níž o něj Molinosovi přišli, není tak jednoduché…

Ovšem i tak byla kombinace slunce, moře, vína a dobrého jídla mocným a účinným protijedem k životnímu stylu, který jsme nechali doma. K horečnému teď, teď, teď vražedných pracovních termínů. K účtům za kreditky. K životu poskládanému z rychlých a vždycky jen prozatímních řešení.  (str. 41)

Vydejte se tedy s Michaelem Paterniti na velký výlet do španělské Kastilie, poznejte její historii, současnost i obyvatele. A připravte se na čtení plné odboček a poznámek pod čarou, mnohdy delších než text samotný. Ale takové už prostě vyprávění rodinných legend je. Jeden příběh provokuje další a vzájemně se proplétají a vytváří stále nové a nové odnože.

Přiznám se, že jsem typ člověka, který nesnáší poznámky pod čarou – rozptylují moji pozornost a zpomalují tempo čtení a mnohdy pak ani nevím, co jsem četla před onou odbočkou a musím se vrátit zpět. Proto mě styl, jímž je kniha Pravidla sýrárny napsána, poněkud vyčerpal. Nicméně musím říct, že číst knihu o kousku sýra bylo přinejmenším poučné. A nešlo jen o to, jak se sýr vyrábí, ale spíš o život na španělském venkově jako takový.

Pokud tedy knihu nebudete číst jako román, protože tím vskutku není, ale spíš jako cestopis, který ale nelíčí jen krásy přírody a nepopisuje atraktivní turistická střediska, pak načerpáte velké množství informací a možná i něco z filozofie života. A kdo ví, třeba se jednou sami vypravíte najít tajemný Guzmán, abyste se na vlastní oči přesvědčili, že hrdinové knihy Pravidla sýrárny vydané nakladatelství Jota doopravdy existují.

Související knihy

Paterniti, Michael

Jota, 2015