Barbora Šťastná vystudovala scenáristiku na FAMU, nyní je redaktorkou časopisu Elle. Před nějakou dobou se začala zajímat o to, co nás vlastně dělá spokojenými. Ptala se, proč se i přesto že máme dobrou práci, přátele i rodinu, necítíme šťastni. A rozhodla se, že to změní. Ne nějakým radikálním a brutálním způsobem – žádný útěk do Indonésie či do Afriky mezi domorodce. Naopak, spíš se učit vnímat krásu života i z činžáku na Žižkově. Své myšlenky tedy sepsala a vydala v nakladatelství Motto.

Šťastná kniha je souhrnem několika kapitol z autorčina života. Vypráví o radostech běžného dne, o hledání potěšení tam, kde na první pohled není vidět. To vše úžasně zábavnou formou. Báru – bordelářku, věčně uspěchanou zmatkařku, která na vycházku přes rameno nosí třináctikilový náklad, která stále roztomile zápasí s dcerami a moc nemluví s manželem – si jistě zamilujete. Hladivý fejetonový styl protkaný spoustou vtipných pasáží čtenáři dokáže opravdu uhranout. Určitě se několikrát se přistihnete, jak se naprosto nekontrolovatelně usmíváte!

Ve Šťastné knize se totiž zákonitě musí najít každý. A to nejlepší na ní je zjištění, že „v tom“ nejste sami. Že nejste jediní, kdo milují ABBU, ale nikdy byste to nikomu nepřiznali. Že nejste samotní, kdo jezdí na hory spíše kvůli grogu na sjezdovce, než kvůli lyžím. Že potají čtete bulvár. Že jste prostě takoví, jací jste. A tak je to správné!

Pravidelní čtenáři blogu mohou být trochu zklamaní, protože právě z této stránky většina článků pochází. Ale jako bonus jsou všechny moc hezky rozšířené, doladěné a celek zachovává velice příjemnou kontinuitu. Kniha je jednoduše zábavná, proto potěší i ty, kteří o blogu ještě neslyšeli.

Životní etapa, o které kniha vypráví, však nemusí sedět všem čtenářům. Autorka hodně vypráví o svých dětech, o trablech spojených s výchovou i manželstvím. Vzhledem k tomu, že jsem o patnáct let mladší než ona, na tyto věci nemám ještě svůj názor, tudíž kapitoly s touto tématikou jsem možná nedokázala úplně ocenit.

Spousta lidí očekává, že jim štěstí jednou prostě samo spadne do klína. Autorka Bára to cítí opačně. Moc se mi líbí její názor, že „být šťastný“ se dá vlastními silami naučit. Je to stejné jako byste si stanovili cíl „budu hubený“ nebo „přestanu kouřit.“ Chce to jen odhodlání a otevřenou mysl, i když je to stejně těžká práce jako donutit se k návštěvě tělocvičny nebo odmítnout ranní cigaretu.

Těžko říci, zda jen na základě jednoho přečtení této knihy budete šťastnější. Pokud ale i vás rozechvívá vůně šeříku, lívance k pondělní snídani, chůze po žhavém písku nebo jen cesta do práce jinou trasou než obvykle, kniha od někoho stejné krevní skupiny vás nadchne. Rozhodně je to přesně ten druh knihy, kterou člověk otevře (ideálně se sklenkou bílého – ve stylu autorky),  když se zrovna nic pořádně nedaří a venku je pochmurno. A jako kouzlem, po pár kapitolách nic nevypadá tak černě…

100 věcí, které mi taky dělají radost

1. Konečně zjistím, jak se jmenuje ta písnička, kterou jsem slyšela včera v rádiu.

2. Uvařím skvělou večeři z domácích zásob, bez nakupování.

3. Najdu úplně na dně tašky čtvereček čokolády, kterou jsem si koupila před týdnem a zapomněla na ni.

4. Na poslední chvíli dobíhám tramvaj, která už zavírá dveře, ale řidič je znovu otevře a počká na mě.

5. S někým začneme ve stejnou chvíli mluvit o tomtéž.

6. Ucítím dávno zapomenutou vůni, která mi pomůže zničehonic si přesně vybavit hluboko zasutou vzpomínku.

7. Neplánovaně usnu už v půl deváté večer a spím až do rána.

8. Ráno v parku pozoruju veverku, která vyvádí kousky, jaké by se daly natočit a dát na Youtube. Ale dívám se na ni jenom já.

9. Po zhlédnutí muzikálu vyjdu na ulici a zdá se mi, že lidi na tramvajové zastávce se každou chvíli sborově dají do zpěvu a tance.

10. Řeknu si: „Nedá se nic dělat, stejně přijdeme pozdě.“ A užiju si klidné ráno.

11. Pozoruju, jak se letící stín holubího hejna mihne přes fasádu protějšího domu.

12. V kabince zkouším oblečení ve své obvyklé velikosti a prodavačka, která nakoukne dovnitř, řekne: „Nechcete přinést menší?“

13. Hned po návratu z venkovního mrazu se ponořím do horké vany.

14. Pozdě v noci při náhodném přepínání televizních programů zjistím, že na jakémsi obskurním kanálu zrovna začíná můj oblíbený film s Robertem Redfordem.

15. Druhý den po obzvlášť vydařeném večírku mi přátelé pošlou esemesku: Myslíme na vás. Díky za skvělej mejdan.

16. Konečně se mi podaří prošťouchnout zalehlé ucho a najednou znovu začnu slyšet normálně.

17. Chodím naboso v rozpáleném písku.

18. Těším se, až děti odjedou na tábor, a stejně tak se těším, až se vrátí z tábora.

19. Přežiju bez nehody pátek třináctého.

20. Přistihnu někoho, kdo jinak žije hrozně zdravě, jak jí něco strašně nezdravého.

21. Ráno zjistím, že jsem si budíka omylem nařídila o půl hodiny dřív.

22. Zavolám svému muži z telefonu jeho kamaráda a jsem zvědavá, jak se ohlásí.

23. Udělám si čaj k snídani o čtvrt hodiny dřív, takže ho nemusím srkat úplně vařící.

24. Vyhážu všechny liché ponožky a rukavice. Někdy je lepší vzdát se naděje.

25. Na jaře poprvé jdu ven bez punčocháčů.

26. Čtu dětem knihu, kterou jsem sice sama kdysi četla, ale dávno jsem ji zapomněla, takže to je, jako bych ji četla poprvé.

27. Poprvé od podzimu si obléknu jarní bundu a v kapse najdu loňské kaštany.

28. Květiny od neznámého ctitele.

29. Připravím si oblečení pro sebe i pro děti na druhý den ráno už večer.

30. Úspěšně vyfouknu velikonoční vajíčka. 

(str. 223)

 

Zdroje fotografií: flickr.com, archiv autorky

Související knihy

Šťastná, Barbora

Motto, 2013