Americkému spisovateli Hughovi Howeymu se podařilo splnit si svůj životní sen. Svou rozsáhlejší povídkou Silo ohromil čtenáře z celého světa natolik, že se z tohoto postapokalyptického příběhu stal přes noc bestseller. Tyto velmi pozitivní ohlasy autora inspirovaly nejen k přepsání Sila do podoby téměř pěti set stránkového románu, ale i k tvorbě dalších dvou pokračování, Shift (Změna) a Dust (Prach), které Howey publikoval vloni. U nás první díl této napínavé série vydalo nakladatelství Knižní klub.

Sto čtyřicet čtyři pater hluboké silo je jediným domovem, na který si dosud přeživší lidé pamatují. Pouhou připomínkou světa venku je obří obrazovka v kavárně v horním patře sila, kde je nepřetržitě přenášen obraz z venkovních kamer. Kromě nehostinné, jedem zaplavené země plné prachových bouří a zlověstných mraků si lze povšimnout také rozpadajících se mrtvol minulých čističů.

Jednou za pár let je totiž zapotřebí vyčistit prachem zanesené kamery, aby bylo možné situaci venku i nadále sledovat. Jenže ten, kdo silo jednou opustí, se zpět už nikdy nevrátí. Proto se k čištění odsuzují ti, co nějakým způsobem porušili platné zákony, nebo lidé, kteří sami prohlásí, že chtějí ven. V silu si každý musí dávat opravdu velký pozor na to, co vypouští z úst…

Poté, co silo přišlo o svého strážce zákona, začala starostka Jahnsová a zástupce šerifa Marnes hledat vhodného nástupce. Volba padla na čtyřiatřicetiletou Juliette z mechanického úseku, jež před třemi lety pomáhala Holstonovi a Marnesovi s vyšetřováním jednoho úmrtí v nejspodnějších patrech sila. Ještě než si však Jules stihne na novou funkci zvyknout, zasáhne ji hned několik tragických událostí. Podaří se Juliette ustát mocenské intriky, které na ni zkouší IT oddělení, nebo kvůli své touze odhalit pravdu skončí jako další čistič?

Přestože se v posledních letech s postapokalyptickými romány roztrhl pytel, za nápadité a do detailu promyšlené jich lze označit sotva hrstku. Howey se nebál do své knihy použít dospělé, zkušenější hrdiny, místo obvyklých teenagerů, kteří kromě prožívání své první lásky stíhají jakoby mimochodem zachránit svět.

Hlavní hrdinka Juliette je silná, trochu tvrdohlavá inteligentní žena se šikovnýma ruka, jež dokážou opravit téměř každý stroj. Problémy řeší selským rozumem a každému zádrhelu se snaží přijít na kloub. Howeyho postavy tedy nejsou žádní superhrdinové s nadpřirozenými schopnostmi, ale obyčejní lidé se svými kladnými i zápornými vlastnostmi.

Autor ve svém románu reflektuje společnost podobnou totalitě, v níž panují přísné zákazy, láska mezi dvěma lidmi je veřejnou věcí, jež se neobejde bez povolení, a děti může mít jen ten pár, který má štěstí v loterii. Přestože jsou pravidla sila velmi striktní, lidé si zvykli o nich nepochybovat a berou je jako věci, jež jsou prostě dané.

I když bývá Silo často srovnáváno s Orwellovým románem 1984, nelze říci, že by se jednalo o nějakou jeho novodobější napodobeninu. Howey dobře pracuje s momentem překvapení, do svého příběhu zakombinoval několik nečekaných zvratů a i samotné odhalování tajemství sila je nadávkováno tak, abychom zůstali napjatí až do poslední stránky. Těšit se můžete také na hned několik velmi dramatických scén a dle mého názoru vás nezklame ani samotné finále knihy.

S ohledem na popularitu a kvalitu románu není vůbec překvapivé, že se dočkáme i jeho filmové adaptace. Té se neujme nikdo jiný než slavný režisér Ridley Scott, jenž má na svém kontě takové snímky, jako je Vetřelec nebo Blade Runner.

Co dodat? Postapokalyptický román Silo je originální a jedinečná kniha, která může být pro lidstvo svým způsobem i výstrahou, kam až může člověka touha po moci dovést, respektive zavrtat.

Ukázka z knihy

Holston viděl. Oči ho pálily námahou a nemožností dýchat, ale viděl. Mrkáním zahnal slzy a pokusil se z plných plic o hluboký, svěží, oživující nádech modrého vzduchu.

To, co ho čekalo, však bylo jako rána do prsou. Holstonovi se zvedl žaludek. Vyzvracel hleny a žaludeční šťávy s pocitem, jakoby se celý obracel naruby. Svět kolem něho byl hnědý. Hnědá tráva a šedá obloha. Žádná zeleň. Žádná modř. Žádný život.

Zhroutil se na stranu a dopadl na rameno. Přilba před ním ležela otevřená, průzor černý a bez života. Nebylo skrz něj vidět. Holston po přilbě zmateně sáhl. Vnější povrch průzoru byl postříbřený, na vnitřní straně nebylo nic. Žádné sklo. Hrubý povrch s drátky vedoucími dovnitř nebo ven. Ztemnělý displej. Mrtvé pixely.

Znovu se vyzvracel. Chabě si otřel ústa, podíval se po svahu dolů a na vlastní oči uviděl svět takový, jaký je, jaký jej znal odjakživa. Pustý a ponurý. Upustil přilbu, zahodil lež, kterou si s sebou odnesl ze sila. Umíral. Toxiny ho rozežíraly zevnitř. Zamžoural na černé mraky nad sebou, potulující se jako zvířata. Obrátil se, aby viděl, jak daleko se dostal, jako daleko je ještě k vrcholu kopce, a uviděl tu věc, do které narazil, když lezl po čtyřech. Spící balvan. V průzoru jej neviděl, nebyl součástí oné lži té malé obrazovky, na níž běžel jeden z programů, které odhalila Allison.

Holston natáhl ruku a dotkl se předmětu před sebou. Bílý oblek oprýskával v šupinkách jako zvětralý kámen a on už nedokázal udržet hlavu zvednutou. Svinul se do klubíčka, plný bolesti od pomalé smrti, jež ho přemáhala. Objímal to, co zbylo z jeho ženy, a s posledním mučivým dechem přemýšlel, jak se tahle smrt asi jeví těm, kdo se dívají, jak se jeví tohle svíjení a umírání v černé úžlabině na hnědém kopci bez života s chátrajícím městem tyčícím se tiše a opuštěně nad ním.

Co uvidí ti, kteří se rozhodli přihlížet? (str. 44)

Související knihy

Howey, Hugh

Knižní klub, 2014