Nakladatel: Repronis

Související články

Místo u řeky

Stepan Neuwirth_Misto u reky

Stařec byl vysoký, hubený, ačkoliv šířka jeho ramen svědčila o atletickém mládí, a měl také mladistvé jméno – Jan. Volali na něj Jene, Honzo, Jeníku a on slyšel na každé z nich, ale pouze jeho malá vnučka ho mohla oslovit jménem, které těm ostatním bylo zapovězeno.

Zelené dědictví

Stepan Neuwirth_Zelene dedictvi

Dívka byla vysoká, štíhlá, dlouhé zkadeřené vlasy jí padaly na ramena, hnědé oči zkoumavě pohlížely na obraz v zrcadle. Zelená košile s límcem staženým vázankou ozdobenou z paroží vyřezávanou broží s motivem jelení hlavy dala vyniknout ušlechtilé dívčí postavě.

Nesmazatelný obraz

Stepan Neuwirth_Nesmazatelny obraz

Od dětství si ho nosím hluboko zasunutý někde ve svém vědomí. Je krásný, voní jarem, létem i podzimem, jen zima je poněkud nevýrazná – snad je to tím, že poslední období roku je časem klidu, umrtvení, ticha a převládající bílé barvy, toho rubáše zahalujícího dřímající krajinu.

Čekání na jaro

Neuwirth_Cekani na jaro freephotosbank

Oderské meandry a s nimi celá říční niva jsou po staletí svědky příchodu jara. Jednoho dne se oteplí a slunce udeří do ledového příkrovu, který svírá řeku. Ta mohutní díky přítokům, které sbírají vody jednak z Beskyd, ale především z Oderských vrchů.

Síla naděje

Neuwirth_Sila nadeje freephotosbank

Sníh padal pomalu, tiše, ale s urputnou vytrvalostí. Padal den, druhý, třetí. V noci sněžení na chvíli zesláblo, ale ráno se zvedl vítr a začala metelice; vydržela další dva dny. Úzké horské loučky se změnily v bílé závodní dráhy, na něž se zatím ani jeleni ani divočáci neodvážili.

Královna vod

Neuwirth_Kralovna vod_freephotosbank

Šoulal po loveckém chodníku kolem houštiny Na Mísečkách. Hned vedle byla rozsáhlá paseka s bujným porostem maliníku. V Jeseníkách vrcholila jelení říje, které počasí přálo. Mrazivá, ale jasná rána, ledová tříšť kolem břehů Sviního potoka, ostrý vzduch v plicích a sílící naděje, že – dnes to vyjde!

V sevření zimy

Neuwirth_V sevreni zimy_freephotosbank

Už byli v dálce, uprostřed bílé plochy polí, pouhé černé body kráčející vstříc nažloutlým světlům vzdálené vesnice. Dva bratři – jeden vysoký, mohutný, a tu mohutnost podporoval ještě zimní kabát sahající pod kolena – druhý byl pravým opakem: nevysoká postava připomínala vedle bratrovy monumentálnosti štíhlý vrbový prut, který vyrostl v těsné blízkosti dubu.

Dopis matce všech

stepan-neuwirth_dopis-matce-vsech

Milá Přírodo, už tomu bude třiasedmdesát let, co jsi dovolila, abych přišel na tento svět. V té době ještě zuřila druhá světová válka a moje rodička musela prchat se mnou v kočárku před nálety bombardérů do úkrytu na břehu řeky Odry.

Ať nás přežijí!

stepan-neuwirth_at-nas-preziji

Setkali jsme se uprostřed lesní cesty vedoucí k loukám na Zálesí. Poznal jsem ho i po těch letech, která jsem trávil daleko od rodné dědiny. Šel svižným krokem, třebaže vlasy vykukující z pod mysliveckého klobouku byly stříbřité.

Splnit dětská přání

stepan-neuwirth_splnit-detska-prani

Domek stál na kraji vesnice. Hned za zahradou začínala pole, za nimiž zvlněný horizont krajiny plynule přecházel v tmavé kontury lesa. Stěna smrkových velikánů – sem tam přerušená rozsochatými dubisky – byla vlastně modrá, stejně jako obloha s vysokými mraky; krajinu osvětlovalo chladně zářící slunce, jehož paprsky se odrážely od čerstvě napadaného sněhu.