Pořád kašlu, bolí mě kyčel, neměl bych spíš sedět doma na zadku, a ne trajdat někde po světě? Ale Brno je pro mě taky doma a ten Egypt je už zaplacený. A hlavně mám u Barviče (sorry, pane Novotný, takhle je to kratší) domluvené čtení ze své nové knihy. Už sice vyšla, ale já ji pořád ještě nedržel v ruce. Není tedy o čem přemýšlet.
Nakladatel: Jonathan Livingston
Související články
Stařecké sny
V dobách vlády jedné strany, kdy všeho byl nedostatek, byla kniha o snech jedna z nejžádanějších. Kdo věřil, hned ke knihkupci běžel. Na Snář se stály dlouhé fronty, tisíce výtisků bylo, a… nedostalo se na všechny!
Pohádky pro dospělé
Co se stane, když se necháte unést fantazií a otevřete dveře pohádkám pro malé i velké? Dvě knihy, dvě cesty k radosti ze čtení – stačí si jen vybrat tu, která promluví k vašemu srdci. Každá z nich přináší jedinečný pohled na svět fantazie a jemně připomíná, že kouzlo příběhů žije všude kolem nás.
Je důležité být ve správnou dobu na správném místě
Kdo vlastně stál v pozadí mnoha historických událostí a milníků? Zcela jistě budete překvapeni!
Nejen věrouka pro děti
Středeční knižní tipy potěší zvídavé děti, které mají hlavu plnou různých otázek. Představíme vám dva tituly, ve kterých kluci a holky najdou na své otázky odpovědi: první se zaměřuje na katolickou víru, druhý na Velkomoravskou říši.
Známé pohádky, doplněné o mnoho nových prvků a okolností
Přečtěte si jedenáct pohádek na notoricky známé motivy. Tentokrát jsou oděné do poněkud netradičního hávu.
Střílení letní a třešně
Když jíte třešně někde venku, můžete se pustit i do střílení peckami. Pecku vyjmete, vyplivnete z úst mezi palec a ukazováček téže ruky. A potom, dokud je ještě vlhká, ji stisknete a ona vám tím tlakem vyklouzne a letí.
Konkurs
Když jsem měl na gymplu na Elgartce v češtině referát o nějakém literárním díle, věděli spolužáci už předem, že se mají na co těšit. Všichni ostatní, když referovali o nějaké knize a četli z ní nějakou ukázku, podali dialogy bezbarvým hlasem, jak postřelená kachna. Ne tak já. Jenže když pak například v Muzikantské Lidušce zvolala zoufalá Liduška mým hlasem „Kde je můj Toník?!“, šla celá třída jako jeden muž s hlasitých chechotem a řevem pod lavice. A to mně prosím dělali pořád.
Bůh jako literární postava
Měl jsem jednou výstavu dřevěných obrazů v klášteře. Bylo to na jejich Den otevřených dveří a já jsem si chystal úvodní slovo. Tedy víc slov pochopitelně. A napadlo mě, že si vzpomenu na literární postavu, kterou myslím v kalendáři nenajdete. Na koho myslíte?
