Stojím na perónu a čekám na vlak. Už ho slyším drnčet po kolejích.

„To je ono, zpomal. Navigace ukazuje, že jsme tady. Už jsem tak rozrušená. Ani jsem netušila, že to hned najdeme.“

Bohové světa jsou výbušnou náloží cest poblouzněných.

V kontejneru místního obchodu ovoce a zeleniny se to muškami jen hemží. Jsou černé a malé. Pod stovkou jejich drobných těl objevím vždycky nějaké poklady. Dneska je to několik mírně nahnědlých banánů.

Když se cítím opuštěná, zajdu si na nádraží. Ráda pozoruji ten shon. Nechám se pohltit jeho pestrým hemžením a docela zapomenu, že jsem ustaraná paní Šedá.