Studie Dany Nývltové se zabývá nepříliš známou stránkou života a díla Marie Majerové – jejím postojem ženské aktivistky a feministky v období od počátku 20. stol. do druhé světové války. Soustředí se na vztah dvou hlavních rolí Majerové, komunistky a feministky, a jejího obrazu jako femme fatale a femme nouvelle. Majerová prosazovala člověka nezávislého na pohlaví nebo genderu, na druhou stranu bojovala za ženská práva a možnost ženy vyjádřit se literárně podle sebe. Čtyři základní oddíly se věnují jejím textům o sociálním postavení ženy, hledání ženské literární tradice, podobám mateřství a specificky ženskému přístupu k psaní. Nová interpretace Majerové ukazuje, že byla „novou ženou“, nicméně mnozí její současníci si udrželi její obraz jako femme fatale vzdor její snaze ho dekonstruovat.