Dopisy tátovi do nebe. Bez poštovní známky, zato s jiskrou.
Občas je potřeba se zastavit. Zachytit úsměv, myšlenku, absurditu, vzpomínku, postřeh, slzu. A prohlédnout si je, potěšit se s nimi. Někomu ji poslat, dát přečíst. I když dopisních schránek ubývá a let přibývá. Úsměvné, něžné, spiklenecké příhody a úvahy ze života ženy, která je sice herečka z Národního divadla a seriálů, ale taky manželka, milenka, matka, dcera, sestra, kamarádka, sousedka, řidička, učitelka, hrdá Moravanka a majitelka jednoho těla…