Název „Moravské křižovatky“ odráží postavení Moravy ve středoevropském mladším pravěku v dlouhém časovém úseku od doby bronzové po stěhování národů. Díky poloze při nejvýznamnějších komunikačních trasách napříč Evropou, tj. při jantarové stezce a podunajské cestě, přijímala Morava impulzy, ideje i hmotné produkty, a jistě také skupiny osob z různých částí Evropy. Zároveň byla významnou tranzitní oblastí. V době bronzové a halštatské je pro Moravu charakteristická otevřenost vůči západní i jihovýchodní Evropě a vazba ke střednímu Podunají. V době laténské vytvořila Morava spolu s jihozápadním Slovenskem a Dolním Rakouskem kulturně příbuznou oblast, vymezující se vůči Bavorsku i Čechám. Takovou rozmanitostí hmotné kultury, jakou vidíme v tomto středoevropském prostoru mj. v laténských hrobech, s prvky i artefakty původem z nejrůznějších částí Evropy, se může chlubit málokteré území. Také v době římské byla Morava, bezprostředně sousedící s římským limitem, velmi blízko ohniskům tehdejšího politického a ekonomického vývoje. Poloha na rozhraní mezi kulturními zónami hrála významnou roli i v období stěhování národů.