Monografie Karla Kovandy je cenným příspěvkem k dějinám hospodářské reformy v Československu v šedesátých letech 20. století. Zabývá se problematikou podnikové samosprávy, která představovala jednu z nejvíce diskutovaných otázek v rámci dobového ekonomického myšlení. Účast pracujících na řízení průmyslových závodů považovalo vedení za KSČ za nežádoucí, neboť ohrožovala pozice státního i hospodářského aparátu. Tabuizovaný problém začal být obsáhle veřejně diskutován až v roce 1968. V polemice se střetli radikální reformátoři propagující zakládání rad pracujících s rozhodujícími kompetencemi při řízení podniků, s umírněnými technokraty, kteří doporučovali jen vznik orgánů, jež by měly pouhou poradní funkci a v nichž by zaměstnanci měli jen menšinové zastoupení.