Osobnost Jana Bělčíka (1900–1943) je dnes téměř zapomenutá. Pracovitý a statečný muž, který kromě těžké práce, péče o rodinu a odvahy, kterou projevil zejména ve válečných dobách, dokázal citlivě vnímat svět kolem sebe a zachycovat jej do svých útržkovitých zápisků veršů a postřehů. V rodinném archivu bylo nalezeno několik sešitů popsaných básněmi, ve kterých Bělčík popisuje krásy Horňácka, svůj vztah k rodině, prostředí, lidovému umění, ale také k vlasti. Bělčíkova básnická tvorba je z větší části zaměřena na přírodní lyriku, která převažuje nad nečetnými epickými básněmi. I přes určitou uměleckou naivitu jsou však jeho básně živým svědectvím doby a příkladnou ukázkou tvorby „písmáků“ v místech, kde se národní povědomí prosazovalo také literární tvorbou nadšených jedinců. Knihu doplňuje CD, na kterém rodilí Horňáci recitují některé z jeho veršů (přednes doplňuje cimbálová muzika Petra Galečky).