Autor ve své knize pomocí analýzy typů narativních promluv, subjektivizace vyprávění, vypravěčských způsobů a autentifikace fikčních světů formuluje teorii narativního textu, jež aplikuje na vybranou českou prózu. Oproti původní, anglické verzi je zde rozpracována první teoretická kapitola s ohledem na teorii fikčních světů, která je středem autorova zájmu po dobu posledních dvou desetiletí. Zároveň je tato publikace dokladem kontinuity strukturalistického přístupu k literárním textům a lze ji považovat za důslednou aplikaci funkčního přístupu v literatuře.