Pojednání Martina Jůny o esoterních spolcích, které se v minulých dvou stoletích angažovaly na území Čech, Moravy a Slovenska, je velice potřebnou sondou do problematiky nastíněné v zásadním díle profesora Milana Nekonečného o novodobém českém hermetismu. Jůnova historiografická práce, které jsme mohli od samého počátku přihlížet, vznikala několik let. Mezitím však pisatel stihl vydat dvě drobné juvenilie - stručnou encyklopedii českých okultistů a práci o hraběti de la Cámarovi, se kterým je pokrevně spřízněn. Badatelská činnost ho vedla k průzkumu „všech“ velkých archivů u nás i v zahraničí, ze kterých získal řadu cenných informací, jež nebyly dosud publikovány. Díky nim navázal korespondenci s širokou obcí pamětníků české okultní scény a výsledky své práce nám nyní předkládá ve své nejnovější studii. Na jejích stránkách tak znovu ožívá společenská činnost českých a slovenských okultistů - alchymistů, anthroposofů, astrologů, duchovědců, iluminátů, magiků, martinistů, metapsychiků, mystiků, novognostiků, psychotroniků, rosekruciánů, spiritistů, templářů, theosofů a zednářů. Tajných spolků je zde uvedeno více než pět desítek, avšak dílo si jistě neklade nárok na úplnost. Vynikajícím počinem je uvedení jmenných seznamů členstva alespoň některých vybraných společností. Předkládaná práce je navíc dopodrobna ověřená a byť je i bez citací, autor si, na rozdíl od jiných pisálků, nic „nevycucal z prstu“.