Monografie zkoumá žánr rezolucí s cílem vysvětlit specifický způsob vytváření diskurzu v kontextu mezivládní institucionální komunikace, kterou využívá diskurzní komunita UNESCO pro dosažení svých komunikativních záměrů. Analýza textů je provedena především z hlediska sociolingvistického, stylistického a pragmatického a využívá metodu žánrové analýzy ke zkoumání typologie textu a stylistické variability podmíněné kontextovými faktory ovlivňujícími výstavbu a interpretaci diskurzu. Studie, jež je založena na korpusové analýze, zkoumá žánr rezolucí ze synchronního a diachronního hlediska ve snaze charakterizovat tento žánr a jeho vývoj v průběhu šedesátiletého období jeho existence.