O tom, že se životopisy dají psát různě, máme nemálo příkladů v literatuře domácí i světové. V knihovní přihrádce se pod nápisem „Životopisy“ tísní košatá románová zpracování s puristicky pojatými spisky, překypujícími reáliemi. To i ono je životopis, to i ono má a bude mít své čtenáře. Autor nedávno vydaných dvou publikací o obecné historii domácích železnic, Pavel Schreier, se poněkud netradičně rozhodl pro symbiózu obou zmíněných stylů. Ve své nejnovější práci pojal životní osudy několika význačných mužů, tak či onak spojených se železnicí, jako vyprávění. V něm do strohého světa faktů a dat vpouští i lidský rozměr: jeho hrdinové nemají plakátové tváře hrdinů a rozhodně nejsou prosti emocí, nálad či ambicí.