Nathan Filer se narodil v roce 1980 v anglickém Bristolu. Na University of The West England se zabýval psychickými poruchami, stal se kvalifikovaným ošetřovatelem a několik let pracoval v psychiatrické léčebně v Bristolu. Tamější reálie ho inspirovaly k napsání románu Šok z pádu, ve kterém čtenářům předkládá příběh člověka se schizofrenií. Nathan Filer nejspíš vůbec nečekal, že za tuto knihu získá nějaké prestižní literární ocenění. O to větší nejspíše bylo jeho  překvapení, když v roce 2014 získal cenu Costa Book of the Year. Svou výhrou byl natolik zaskočen, že si ani nenachystal děkovnou řeč. V současné době vyučuje kreativní psaní na univerzitě v Bathu.

Hlavní postavou románu Šok z pádu je mladík jménem Matthew Holmes. Je to hodný, sotva dospělý muž, kterému se v dětství zabil bratr. Matt cítí vinu za to, co se bratrovi stalo. Měl svého sourozence Simona moc rád. Navíc si nemůže přesně vzpomenout, jak se tragédie vlastně odehrála. Matt má totiž schizofrenii, a tak se mu do jeho vzpomínání neustále vnucuje představa, že je stále se svým bratrem, který si chce hrát. Aby si vše utřídil, věnuje se v rámci terapie psaní. Díky tomu má čtenář možnost dozvědět se celý příběh od začátku až do konce. Matt popisuje své mládí, rodiče, dovolenou, svého bratra, nejlepšího přítele, který se staral o svou nemocnou matku. Poodhalí své dospívání, první samostatné bydlení, vztahy s rodiči a babičkou, která na něj pravidelně nenásilně dohlížela. Ve svém příběhu nevynechá nic, ani své zážitky z léčebny.

Šok z pádu je velmi mile a citlivě napsaná kniha a hlavní postavu si patrně každý hned oblíbí. Matthew není žádný přehnaný „klaďas“, jak by se možná dalo očekávat. V mezích daných nemocí má hodně rád lidi kolem sebe. Neméně zajímavé je sledovat, jak se vztahy mezi jím a lidmi okolo něj rozvíjí, jak vnímá rodiče ve svých vzpomínkách a nyní, jak mluví s babičkou, která si u něj tajně schovává krabičku mentolek. Velmi mile je popsán také život jeho nejlepšího přítele a jejich společné dětství.

Matt je ve své léčbě možná trochu lehkovážný. Nerad bere léky, a tak dochází pravidelně na injekce. Ne vždy na ně ale dorazí. Léčba pro něj není vůbec jednoduchá. Když se neléčí, je jeho bratr neustále s ním, jakmile se ale začne uzdravovat, Simon se mu pomalu ztrácí. A to přeci nechce, znovu přijít o svého milovaného bratra, když už ho jednou ztratil v dětství. A pak také ta neustálá pochybnost. Byla to nehoda? Může za smrt svého bratra on? Proč mu nikdo neřekne pravdu?

Vyprávění hlavního hrdiny je možná trochu chaotické, ale čtenář se v příběhu nikdy neztratí na dlouho. I když je začátek knihy pozvolný, rozhodně není nudný, nicméně až po první třetině získá děj pořádný spád, a hlavně čtenář už v tu dobu žije tak trochu v kůži samotného Matta.

Na samém konci knihy je možné nalézt dlouhé poděkování a také rozhovor s autorem, takže pokud by čtenář měl nějakou pochybnost o tom, jak bylo to či ono v knize myšleno, nejspíš mu pomůže i tento krátký dodatek.

S Matthewem se budete po třech stech stranách nejspíše těžko loučit a i později si na něj pravděpodobně často vzpomenete. On sám v závěru píše: „Psát o minulosti je cesta, jak ji znovu prožít, cesta, jak ji znovu vidět rozvinout. Ukládáme vzpomínky na papír, abychom věděli, že budou existovat navždy. Tenhle příběh ale rozhodně není něco, co by se mělo založit – je to hledání cesty, jak dál.“

Ukázka z knihy:

Noc předtím, než by mému mrtvému bratrovi bylo třináct let, jsem se probudil s pocitem, že ho slyším, jak si hraje ve svém pokoji.

Vybavoval jsem si ho čím dál líp. A tak jsem se zavřenýma očima sledoval, jak sahá pod postel a vytahuje barevnou lepenkovou krabici.

Měl v ní svoje poklady, ale pro lidi jako Simon je zázračný celý svět a všechno stojí za to, aby se to uschovalo na památku. Měl tam bezpočet umělohmotných překvapení z kindervajíček a drobností na hraní od McDonalda. Byly tam samolepky od zubaře s nápisem Byl jsem statečný a samolepky z logopedie s vítězoslavným Bravo, nebo Jsi hvězda! Měl tam pohlednice od dědečka a babi – pokud na nich bylo jeho jméno, patřily do krabice. Měl tam placky z plavání, vysvědčení, zkamenělinu z Chesilské pláže, krásné oblázky, kresbičky, fotky, přání k narozeninám a rozbité hodinky – tolik krámů, že sotva zavřel víko. Simon si schovával každičký den svého života.

Bylo zvláštní uvědomit si, že to tam všechno pořád leží. Svým způsobem zvláštní bylo i pomyšlení, že tam je pořád jeho pokoj. Vzpomínám na náš první návrat z Ocean Cove, nás tři na příjezdové cestě k domu, jak posloucháme tiché cvakání chladnoucího motoru. Upřeně jsme hleděli na dům. Upřeně jsme hleděli na dům. Jeho pokoj zůstal tak, jak byl, okno v prvním poschodí se žlutými závěsy s pokémonama. Neměl tolik ohleduplnosti, aby se sebral a šel. Zůstal přesně tam, kde jsme ho zanechali, nad schodištěm, vedle mého pokoje. (str. 46)

Související knihy

Filer, Nathan

Argo, 2016