Taková změna prostředí a lidí, které děti znají, je pro ně v podstatě téměř vždy velkým šokem. Všechno je jiné, musí se přizpůsobovat a především si najít nové kamarády a to může být někdy běh na dlouhou trať.

Stejně jako v případě malého Martina, který se přestěhoval a protože je nováček, někteří kluci ve třídě se mu ihned začínají posmívat. Kvůli jeho jménu nebo kvůli tomu, že jeho nejoblíbenější hračkou je plyšová žirafka…A protože je Martin navíc trochu nesmělý, objevují se zde náznaky šikany.

 Šikana není nic nového, a jak sami víme, ve školách se objevuje, bohužel, stále častěji. Je proto velmi dobře, že i knihy pro děti se tomuto tématu věnují. Mohou totiž pomoci daleko lépe v podobné situaci těm nejmenším, než rady psychologa či vysvětlování a doporučení rodičů. Příklad na jiném dítěti, byť z knížky, může být právě tím stěžejním, co jim pomůže, poradí, jak situaci řešit.

 Knih s podobným tématem na trhu moc nenajdeme, navíc se zpracovanou tématikou tak, aby děti neděsila, ale spíše naopak. Příběh malého Martina dětem, které se třeba se šikanou setkaly, může pomoci v tom, aby si zvedly sebevědomí, aby zjistily, že nejsou v podobné situaci sami a že se vždy dá řešit. Rovněž informuje děti, co je to šikana a to formou přijatelnou jejich věku. Nejen děti, které šikanu zažily či zažívají, potřebují maximum informací. Ty potřebují i ostatní děti a to co od nejútlejšího věku. Po přečtení knihy je  velmi vhodné, aby si rodiče s dětmi popovídali o tomto problému, se kterým se mohou setkat a že přijímat šikanu není řešení. Je nutné, aby se bránily a šikanu netolerovaly. Tato kniha tedy pomáhá ze všech těchto zmiňovaných stran.

Je napsána zábavnou formou, pro děti bude čtivá a napínavá, má zajímavý děj i závěr. Je připravena pro děti na prvním stupni základních škol, které se učí číst. Viděla bych jí jako výbornou pomůcku pro učitele na prvním stupni základních škol, které mohou knihu využít pro společné čtení při výuce a následném rozebírání tématu, což je obzvláště vhodné.
Kniha je doporučena pro začínající čtenáře od 5 let (uvedeno na zadní straně knihy), já bych jí doporučila až pro děti minimálně o dva roky i více starší – pro samostatné čtení. Zajímavé je, že na eshopu nakladatelství je skutečně pro tuto vyšší kategorii zařazena…Těžko potom říci, podle čeho se má potencionální rodič, který se rozhoduje o koupi knihy, řídit…

Věty jsou sice krátké, je zde i dostatek přímé řeči, ale písmenka již nejsou úplně velká, jako je tomu v případě jiných knih a rovněž i téma příběhu není podle mě ideální pro poznávání prvních písmenek. Pro toto se hodí příběhy spíše pohádkové. Rovněž samotný příběh není typicky jednoduchý s rychlým dějem jako u jiných knížek určených pro první čtení, je hodně rozebíraný do detailů, což může malé čtenáře trochu nudit. A pokud přičteme „zápletku“, pak se domnívám, že pro začínající čtenáře, tedy ve věku od 5 let tato kniha skutečně vhodná není.

Je velmi vhodná pro předčítání rodičů dětem, které se do školy teprve chystají, či ji již navštěvují v první třídě.

 Kniha je doprovázena hezkými ilustracemi Kataríny Ilkovičové, které jsou výrazné a barevné. Tedy přesně takové, jaké se dětem budou líbit pro dokreslení příběhu.

 Jak jsem zmínila, ideální je pro kolektivní čtení a to nejen ve škole. Rodiče ji mohou předčítat v kolektivu více dětem, kamarádům jejich dětí a pak následně o tématice diskutovat a děti tak seznamovat s možnými situacemi.

Já se nechtěl stěhovat

autorka: Daniela Krolupperová

Mladá fronta, 2010