Fantasy román Brisingr, jenž v roce 2009 vydalo nakladatelství Fragment, je třetím dílem tetralogie Odkazu Dračích jezdců. Kniha navazuje na bestsellery Eragon a Eldest, kterými si americký spisovatel Christopher Paolini získal fanoušky po celém světě.

Příběh Eragona a Safiry se měl původně uzavřít v této knize, jenže autorovi se zdál natolik složitý, že ho rozdělil do dvou knih, a tak místo trilogie vytvořil tetralogii. Poslední díl pod názvem Inheritance u nás vyšel letos v březnu.

S Dračím jezdcem Eragonem a jeho dračicí Safirou se opět ocitáme v Alagaësii, kterou sužuje krutovláda krále Galbatorixe. Od bitvy na Hořících pláních uběhlo teprve pár dní. Eragon se rozhodl využít momentu překvapení a společně s bratrancem Roranem se vydávají do Helgrindu osvobodit Roranovu snoubenku Katrinu, již král vězní. Podaří se jim dívku zachránit a zničit Galbatorixovy přisluhovače ra´zaky? A jaký úkol si pro Eragona připravila vůdkyně Vardenů Nasuada, které Dračí jezdec přísahal věrnost?

Oproti předchozím dvěma dílům je z jazykového hlediska Brisingr uhlazenější a vyspělejší. Paolini dokáže psát poutavě, přesto má očividné problémy s dynamikou. Většina knihy je rozvláčná, autor mnohdy zbytečně popisuje události, jež na hlavní dějovou linku nemají žádný vliv. Přesto je zde i pár zajímavých akčních scén. Kdyby Paolini Brisingra více seškrtal, knize by to jenom prospělo. Některé dialogy působí trochu strojeně a nepřirozeně. Román zachraňuje až nečekaný závěr, jenž ve vás zanechá pocit, že se děj konečně někam posunul.

Hlavním hrdinou je Dračí jezdec Eragon, do kterého celá Alagaësie vkládá naději na poražení Galbatorixe a nastolení míru. Z farmářského chlapce se během pár měsíců stává mladík, jenž ovládá kouzla a bojuje s nejsilnějšími protivníky v celé zemi. Přestože musí na ostatní působit sebejistě a silně, autor vám dovolí nahlédnout i do jeho mysli a odhalí vám jeho obavy a výčitky svědomí.

Eragon je typický knižní hrdina. Chlapec, který získal nečekaně velkou moc a celý svět od něj hodně očekává. Nelze pochybovat, že Paolini dal do Eragona kus sebe, ale zároveň chtěl stvořit chrabrého a neporazitelného hrdinu. To se mu částečně povedlo, ale kvůli tomu Eragon občas působí strojeně a nevěrohodně. Naopak nejblíže mu máte ve chvíli, kdy chybuje a ztrácí jistotu, což ho zase dělá lidštějším.

Velmi výraznou postavou je Safira, moudrá dračice, která sdílí s Eragonem nelehký úkol porazit krutého krále. Je nemožné si tuto charismatickou dračici neoblíbit. I na velmi složité situace se dívá s nadhledem a svému jezdci dokáže vždy poradit. Přestože je mnohem mladší než Eragon, mnohdy se k mladíkovi chová mateřsky a láskyplně ho oslovuje „maličký“.

Příběhem nás provází několik dalších charismatických postav, jako je Eragonův statečný bratranec Roran, nepřístupná elfka Arya nebo silná vůdkyně Vardenů Nasuada. Je zde i několik záporných postav, které však nebyly zlé od začátku příběhu. Příkladem takové postavy je Murtagh, který byl Eragonův přítel, dokud ho král nedonutil přísahat mu věrnost a stát po jeho boku i se svým drakem Trnem. Symbolem všeho zla je krutý vládce Galbatorix, který chce ovládnout celou zemi a podrobit si všechny národy, co ji obývají.

V porovnání s předchozími díly je Brisingr z hlediska barvitosti děje slabší. Kdyby autor vynechal hluchá místa a omezil popisné pasáže, děj by získal na svižnosti, která knize bohužel chybí. Spíše na škodu než k užitku je také velké množství vedlejších postav s nesrozumitelnými a těžce zapamatovatelnými jmény, což vás občas nutí podívat se do přehledu na konci knihy. Stejně jako s popisem by i zde byla pro plynulost děje vhodnější střídmost.

Za pochvalu jistě stojí autorem vlastnoručně namalovaná mapa Alagaësie, která vám pomůže se v názvech měst lépe orientovat a shrnutí předchozích dvou dílů, což vás jistě potěší, pokud je to už nějaký ten pátek, co jste Eragona a Eldest četli.

I když má Brisingr své mouchy, najde se zde spousta zajímavých pasáží, kvůli kterým byste si další dobrodružství Dračího jezdce Eragona a jeho věrné dračice Safiry neměli nechat ujít.

Ukázka z knihy

Nasuada viděla, že je opět řada na ní. Když teď věděla, co ji čeká, měla ještě větší strach. Její pud sebezáchovy – pud, který jí tak dobře sloužil při všech ostatních příležitostech – bojoval proti vědomým příkazům, které vysílala do své paže a ruky. Ze zoufalství se tedy soustředila na svou neutuchající touhu zachránit Vardeny a svrhnout Galbatorixe: dva důvody, jimž zasvětila celou svou existenci. V duchu spatřila otce a Jörmundura a Eragona a vardenský lid a pomyslela si: Pro ně! Dělám to pro ně! Narodila jsem se, abych sloužila, a tohle je moje služba.

Provedla řez. (str. 111)

Související knihy

Paolini, Christopher

Fragment, 2010