Povedl, o tom se asi přít nebudeme, jenže není původní. Ono to má totiž pokračování:

Když jsem ho večer pil,
marně mě prosil, zaklínal,
abych ho propustil.

Ona je to totiž písnička. Napsal ji kdysi Jiří Suchý, a to nejen text, ale i melodii. V rádiu byla dost často. My měli tehdy doma rozhlas po drátě, táta sice nad tímhle vyhazováním peněz brblal, ale maminka si to prosadila, takže jsem tu písničku slýchal snad denně. A když jste ve věku, kdy vás svět okolo bombarduje stále něčím novým a překvapivým, tak vám to uvízne v hlavě. A ta ochota propustit měsíc ze skleničky s vínem, a to za cenu, že bude měsíc povinně autorovi svítit až do rána? Přiznám se, že tahle písnička mě mátla, a čím víc jsem byl zmatený, tím víc mi nešla z hlavy. Až o dost později jsem se skleničkou v ruce pochopil, jak to celé bylo. A musel jsem to ocenit. Když se Jiří Suchý dožil devadesátky, vzpomínaly se jeho písničky: Oči sněhem zaváté, Krajina posedlá tmou, Jó, to jsem ještě žil. A věřili byste, že si nikdo nevzpomněl na měsíc, který spadl Suchému do vína?

Píseň o měsíci nebyla jediný Suchého výtvor, který jsem pochopil až se zpožděním. Pan Suchý totiž zdědil brýle a zjistil, že se mu jeho pohled neustále stáčí na nohy jeho děvčete. A tak prý zanese brýle optikovi, ať mu poví závazně, že je vina ve skle, i přestože lesklé je. Asi však nešel k optikovi sám, ale doprovodila ho jeho dívka. A optik prozkoumal brýle a pak se podíval na její nohy: To pane nejsou vinny brýle a buďte rád, že je to tak. Nechápal jsem. V osmi nebo kolika letech vám ženské nohy nepřijdou zas tak moc zajímavé. To až časem. Později.

Vladislav Dolník

Autor chodil do školy dost dlouho na to, aby mu nikdo nemohl říkat lžidoktor. Kus svého života věnoval zkoumání věcí, které normálním lidem neříkají vůbec nic a hrstce zasvěcenců jen o málo víc než samotný název. Vždycky ho zajímala historie, nikdy ji však soustavně nestudoval. V mládí závodně šermoval šavlí, na stará kolena přešel na veteránský kord. Po řadu let hrál amatérsky divadlo. Napsal divadelní hru Vlak v 11.26 (premiéra 1981, divadlo Cylindr), kterou tehdejší úřední schvalovatelé označili za protisocialistickou, a knihy Nevykládej mi pohádky! (2022) a Vítej u nás, Metude! (2023), v tisku je Kde máš bráchu, Metude? (2025). Pobývá střídavě v Brně a v Kalifornii.

Související knihy

Dolník, Vladislav

Jonathan Livingston, 2022

Dolník, Vladislav

Jonathan Livingston, 2023