Péčí nakladatelství Beta Dobrovský míří v květnu 2026 na české knižní pulty nejnovější román Stephena Kinga Nevyměkni (Never Flinch, 2025). V originále kniha vyšla u nakladatelství Scribner 27. května 2025 a opět přivádí na scénu soukromou vyšetřovatelku Holly Gibneyovou, jednu z nejvýraznějších postav Kingovy novější detektivní série. O překlad se postarala Adéla Bartlová.

Vysvětlovat na tomto místě, kdo je Stephen King, by bylo asi podobně zbytečné jako připomínat, že v jeho podání ani zdánlivě obyčejné americké městečko nebývá nikdy tak docela obyčejné. Přesto se sluší alespoň naznačit, kam dnešní novinka v autorově rozsáhlém díle zapadá. Nevyměkni totiž není izolovaným příběhem, nýbrž dalším zastavením na cestě, která začala už před lety románem Pan Mercedes (Mr. Mercedes, 2014). Právě v něm se čtenáři poprvé setkali nejen s vysloužilým policistou Billem Hodgesem, ale také s Holly Gibneyovou, tehdy ještě ženou zatíženou úzkostmi, rodinnými tlaky a nejistotou, která by si asi sotva sama sebe představila v roli budoucí soukromé detektivky. King jí ale postupně dopřál mnohem větší prostor. Po Panu Mercedesovi následovalo Právo nálezce (Finders Keepers, 2015, česky 2015) a Konec hlídky (The End of Watch, 2016, česky 2016), později Outsider (The Outsider, 2018, česky 2019), titulní povídka sbírky Když teče krev (If It Bleeds, 2020, česky 2021) a nakonec samostatný román Holly (2023).

A právě po románu Holly, v němž King nechal svou hrdinku pátrat po zmizelé dívce uprostřed doznívající covidové éry, přichází kniha Nevyměkni. Zatímco v předchozím příběhu se autor soustředil především na motiv zmizení, izolace, stáří, tělesné křehkosti a nenápadného zla ukrytého za uhlazenou fasádou, tentokrát se vrací k o něco dravější, údernější a v jistém smyslu i „mercedesovštější“ poloze. Kdo si pamatuje vraha z ukradeného mercedesu, jeho dopisy, provokace a chladně připravované násilí, tomu bude mnohé v nové knize povědomé. Ne snad proto, že by Stephen King pouze opakoval sám sebe, ale proto, že znovu sahá po velmi podobném druhu napětí: pachatel není jen neviditelným stínem v pozadí, nýbrž bytostí, do jejíž hlavy nás autor pouští dříve, než by bylo v klasické detektivce obvyklé.

Děj románu Nevyměkni stojí na dvou výrazných liniích, které se zpočátku tváří jako nezávislé. Čtenář poměrně brzy pochopí, že se dříve či později musejí protnout. V té první se Holly nechá najmout jako osobní strážkyně Kate McKayové, známé a kontroverzně přijímané aktivistky za ženská práva. Kate vyráží na přednáškové turné, přitahuje podporovatele i odpůrce a postupně se ukazuje, že jeden z nich není ochoten zůstat jen u výkřiků, výhrůžek nebo narušování akcí. Ve druhé linii se policistka Izzy Jaynesová potýká s podivným varováním: někdo oznamuje, že chce zabíjet ve jménu nápravy staré justiční křivdy. Třináct nevinných a jeden viník. Zvrácená aritmetika svědomí, podle níž mají zaplatit ti, kdo kdysi rozhodovali o osudu člověka, který snad vůbec neměl být odsouzen. Oficiální anotace knihy tuto dvojí stavbu spojuje právě s hrozbou čtrnácti obětí a s Hollyinou rolí ochránkyně feministické řečnice Kate McKayové.

Stephen King rozehrává příběh, který má na první pohled blízko k thrilleru, ale pod povrchem zůstává věrný svým oblíbeným otázkám. Kde končí oprávněný hněv a začíná posedlost? Může člověk páchat zlo, pokud je přesvědčený, že pouze napravuje zlo jiné? A kolik kroků vlastně vede od pocitu ukřivděnosti k okamžiku, kdy někdo vezme do ruky zbraň a začne si svět přizpůsobovat podle vlastního pokřiveného smyslu pro spravedlnost?

Jednu ze silných stránek románu představuje skutečnost, že čtenáři nesledují pouze vyšetřování. King je opakovaně vpouští i do vnitřního světa pachatelů. Sledujeme jejich úvahy, jejich sebeklam, jejich přípravy i drobné okamžiky, v nichž by se snad ještě mohli zastavit. Jenže nezastaví. A právě v tom tkví riziko celého čtenářského zážitku. Nevyměkni není vystavěno jako hádanka typu „Kdo to udělal?“. Mnohem důležitější je tu otázka, kdy se jednotlivé postavy dostanou nebezpečně blízko k sobě a zda si toho všimnou včas. Tím se kniha výrazně přibližuje už zmíněnému Panu Mercedesovi, v němž také nešlo jen o odhalení identity pachatele, ale o stupňující se sledování člověka, který má plán, prostředky a dostatek vnitřní motivace, aby jej dotáhl do konce.

Formálně jde o velmi svižný text. King vypráví v přítomném, případně budoucím čase, často pracuje s krátkými kapitolami a střídáním perspektiv. Výsledkem je dojem neustálého pohybu. Čtenáři nemají mnoho prostoru se zastavit, protože sotva jedna kapitola skončí, další už je přenáší k jiné postavě, jiné scéně, jinému dílku stejné skládačky. Nejde přitom jen o laciné zrychlování tempa. Krátké kapitoly mají v Nevyměkni funkci úderů. Někdy jen posunou děj o kousek dál, jindy nechají zaznít znepokojivou myšlenku nebo drobnou informaci, která se později ukáže jako důležitější, než se na první pohled zdálo.

Holly Gibneyová je v tomto ohledu znovu postavou, která do Kingova světa přináší zvláštní kombinaci křehkosti a houževnatosti. Už dávno není tou nejistou ženou, kterou jsme poznali v hodgesovské trilogii, a přesto z ní King nikdy neudělal neporazitelnou akční hrdinku. Její síla neleží v neprůstřelnosti, ale v pozornosti, vytrvalosti a schopnosti brát vážně i detaily, které by jiní smetli ze stolu. Osobní ochrana Kate McKayové je pro ni navíc úkolem trochu jiného druhu než klasické pátrání. Holly zde nestojí jen proti záhadě, ale také proti živému, pohyblivému riziku, které se může objevit v davu, na přednášce, na cestě, ale i v okamžiku zdánlivého klidu.

Zajímavá je i postava Izzy Jaynesové. Čtenáři Holly si ji mohou pamatovat jako policistku, která s Holly navázala pracovní i osobnější vztah, a v Nevyměkni dostává prostor v jedné z klíčových vyšetřovacích linií. Právě její část příběhu nese výraznější policejní rozměr, zatímco Hollyina linka se pohybuje spíše na hranici osobní ochrany, soukromého vyšetřování a psychologického souboje s protivníkem, který sám sebe nevnímá jako padoucha. A jak to u Kinga bývá, právě postavy přesvědčené o vlastní pravdě bývají často nejnebezpečnější.

Odhaduji, že Nevyměkni bude nejlépe fungovat na čtenáře, kteří mají za sebou alespoň část Hollyiny předchozí cesty. Samostatně román obstojí, protože základní konflikt je srozumitelný a King čtenáře nenechá tápat v nezbytných souvislostech. Přesto platí, že znalost Pana Mercedese, případně celé hodgesovské trilogie, dodává textu další vrstvu. Návraty k temnému Bradymu Hartsfieldovi a jeho stínu nejsou jen službou fanouškům, ale připomínkou, že některé zločiny v Kingově světě nezmizí ani poté, co je pachatel dávno mrtvý. Zůstávají v paměti přeživších, v mechanismech vyšetřování, v traumatech a v drobných ozvěnách, které se vracejí v dalších příbězích. Ostatně právě provázanost Holly s romány Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky, Outsider, Když teče krev, Holly a nyní Nevyměkni potvrzuje i přehled jejího výskytu v Kingových knihách.

Pokud bych měl v novince označit nějaké slabší místo, pak snad Kingův hodně přímočarý společenský komentář. Témata ženských práv, fanatismu, justičního omylu, viny a samozvané spravedlnosti jsou silná sama o sobě, a autor je ne vždy nechává pouze nenápadně prosakovat dějem. Na druhou stranu právě tato přímočarost ke Kingově pozdní tvorbě do značné míry patří. Nebojí se říkat, co ho dráždí, co považuje za nebezpečné a kde podle něj současná společnost ztrácí schopnost rozlišovat mezi přesvědčením a posedlostí. Čtenář s tím nemusí vždy souhlasit, ale jen těžko může tvrdit, že by King psal bez názoru.

Nevyměkni je napínavý, rychlý a v dobrém slova smyslu čtenářsky návykový román. Není to King hororový, alespoň ne v podobě strašidel, temných sil a nadpřirozených bytostí. Je to King kriminální, thrillerový a psychologický. Jenže jak už jsme se u něj mnohokrát přesvědčili, lidská posedlost dokáže být děsivější než leckteré monstrum z jiného světa. A jestliže Holly působila jako temnější a pomalejší případ zmizení, Nevyměkni je spíše rychle jedoucí vůz, u něhož tušíme, že brzdy nemá ve stoprocentním stavu.

Čtenářům, kteří mají Holly Gibneyovou rádi, není příliš co vysvětlovat. Ti po knize pravděpodobně sáhnou tak jako tak. Ostatním bych doporučil začít alespoň Panem Mercedesem a navázat románem Holly, protože právě mezi těmito póly Nevyměkni nejvýrazněji rezonuje. A pokud jste si někdy při četbě Kinga říkali, že zlo nemusí být nadpřirozené, aby bylo skutečně znepokojivé, tady dostanete další pádný důkaz.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2026