Na začátku letošního roku rozšířil Martin Goffa svou už tak dost rozvětvenou bibliografii hned o dvě novinky, které vyšly v těsném sledu: vedle samostatně stojícího titulu Špína přibyla také Luciferova holka, tedy čtvrtý díl série Ve výslužbě s Arnoštem Milotou v hlavní roli. Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta, součást Albatros Media. Už to samo o sobě je docela výmluvné. Zatímco Špína míří do temnější, syrovější a uzavřenější polohy, Arno zůstává ukotvený ve svém venkovském světě, v němž se zločin rodí spíš z dlouhé paměti, sousedských vztahů a starých křivd než z okázalé akce.

Martin Goffa ostatně patří k autorům, kteří si v české žánrové literatuře už dávno vybudovali vlastní prostor se širokým žánrovým rozsahem. Pod svým nejznámějším jménem dal čtenářům především Mika Syrového a později také investigativce Marka Vráze, zatímco pod pseudonymem Daniel Gris rozjel akčnější linii s Larsem a zabrousil i do postapokalyptické science fiction. Jméno Alex Walló pak spojil s civilnějšími, společensky laděnými texty. V tomto kontextu už dnes série Ve výslužbě nepůsobí jako okrajová odbočka, ale jako pevná součást autorovy tvorby, v níž může zúročit svou dlouhodobou zálibu v kriminalistickém prostředí, venkovských kulisách i postavách, které mají něco za sebou.

Arnošt Milota se v tomto směru ukázal jako životaschopný hrdina. Po prvním dílu, který ho představil jako bývalého kriminalistu vracejícího se do rodné vsi, přišla Smrt na vsi a po ní Návštěvník z minulosti, takže Luciferova holka už nemusí zdlouhavě vysvětlovat, kdo Arno je a proč vlastně nemá na důchod tak úplně povahu. Naopak těží z toho, že hrdina je ve svém novém prostředí zabydlený, zná místní vazby, staré příběhy i lidské slabosti. A právě proto na něj nový případ doléhá jinak než jen jako další záhada do sbírky.

Tentokrát zdánlivě poklidný vesnický řád naruší problémový mladík, který na sebe strhává pozornost výtržnostmi a nepříjemným chováním. Když v obchodě vytáhne pistoli, byť jen airsoftovou, je jasné, že nejde o klukovský výstřelek, který by šlo jen tak přejít mávnutím ruky. Arna navíc celá situace vtáhne i osobněji, protože se začne zajímat o osud muže spojeného s jeho vlastní dávnou minulostí, konkrétně o bratra své první lásky. Ve chvíli, kdy tento starý známý zmizí a mladík odmítá cokoli vysvětlit, rozbíhá se pátrání, které slibuje víc než jen další drobný konflikt v malé obci.

Na Arnově sérii mě od začátku baví, že Martin Goffa nepřichází s detektivem, který by si důchod spletl s rolí geniálního excentrika. Arno není ani televizně vyšlechtěný morous, ani karikatura chlapa ze staré školy. Je to zkušený, unavený, ale pořád všímavý člověk, který si nese vlastní minulost, zdravotní omezení i určitou neochotu smířit se s tím, že by měl už jen okopávat záhony a krmit psa. V Luciferově holce tento model funguje velmi dobře, protože nejde o velkoměstský případ s rozmáchlou sítí podezřelých, ale o prostředí, kde každé slovo, gesto nebo zamlčení rezonuje v hustší síti sousedských vztahů. Ještě víc než u předchozích dílů tu vystupuje do popředí motiv vesnice jako prostoru, kde se všichni tak trochu znají, ale málokdo ví všechno. A možná ještě podstatnější je, že leckdo ví víc, než je ochoten říct. To je pro podobný příběh velmi vděčný základ. Venkovská kulisa u Martina Goffy nefunguje jako idylický obrázek, který má být jen kontrastem ke zločinu, ale jako organická součást děje. Čtenář má pocit, že dům, zahrada, obchod, náves nebo cesta mezi ploty nejsou kulisy, nýbrž svět, který má vlastní paměť i pravidla. V tomhle směru si i čtvrtý díl série drží to nejlepší ze svých předchůdců.

Stylově zůstává autor věrný tomu, co Arnovým knihám sluší nejvíc. Vyprávění je civilní, úsporné, přehledné a bez zbytečných ozdob. Dialogy působí přirozeně, nikdo tu nemluví jako chodící literární konstrukce, a i krátké výměny dovedou dobře naznačit napětí, vztahovou minulost nebo sociální rozdíl mezi postavami. Zároveň je cítit, že autor má tento typ prostředí i lidí dávno osahaný a nepotřebuje si pomáhat překombinovanou zápletkou nebo efektní brutalitou. Spíš sází na pomalé nasvěcování situace, na detaily, které v první chvíli vypadají nenápadně, a na atmosféru, v níž čtenář ví, že se něco pokazilo, ale ještě netuší přesně co a jak moc.

V tom je Luciferova holka poměrně typickým pokračováním série Ve výslužbě. Nenabízí přehnaně akční polohu známou z některých jiných autorových pseudonymních odboček, ani nesměřuje ke složité konstrukci za každou cenu. Spíš potvrzuje, že Arno funguje nejlépe ve chvíli, kdy se vyšetřování rodí z místní znalosti, z dlouhé paměti a z neochoty nechat věci jen tak být. Jestli předchozí díly sérii usazovaly a hledaly její rytmus, čtvrtá kniha už působí jako titul, který ví, co od své postavy i od prostředí chce.

Základní motiv starého policisty, jenž ani v penzi nedokáže odolat volání případu, samozřejmě není v žánru nový. Jenže právě podobné schéma stojí a padá s tím, zda autor dokáže vytvořit uvěřitelného hrdinu a funkční svět kolem něj. U Arna se to daří. Nepůsobí jako muž, který záhady přitahuje proto, že to vyžaduje žánrový mechanismus, ale spíš jako někdo, kdo se ocitl na místě, kde minulost, sousedství a lidská malost tvoří dostatek třaskavého materiálu samy o sobě.

Za zmínku stojí i samotná forma knihy. Na více než dvou stovkách stran a ve čtyřiačtyřiceti kapitolách Goffa znovu potvrzuje, že Arnově řadě svědčí kratší úseky a svižný rytmus. Děj se nezasekává v hluchých místech, kapitoly přirozeně nutí pokračovat ve čtení a pátrání si drží tempo i ve chvílích, kdy se víc mluví, vzpomíná nebo opatrně obchází kolem podezření, než jedná.

Co tedy vychází z Luciferovy holky pro čtenáře? Především potvrzení, že série Ve výslužbě má stále co nabídnout a že Arnošt Milota ještě rozhodně nepatří do starého železa. Pokud už máte tohoto vysloužilého kriminalistu v oblibě, dostanete přesně to, co od jeho návratu do známého prostředí čekáte: další narušení místního řádu, další případ, v němž půjde o víc než jen o jedno zmizení či jeden výstřelek, a další důkaz, že ani na vsi nebývá klid tak samozřejmý, jak se může zdát. A pokud jste se s Arnem dosud nepotkali, pořád platí, že nejlepší bude začít od prvního dílu. Ale ani tady vedle nešlápnete, zvlášť pokud vás láká spojení detektivky, venkovského prostředí a hrdiny, který má k penzijní pohodě hodně daleko.

Související knihy

Goffa, Martin

Mladá fronta, 2026