Začátkem prosince 2025 přidalo vydavatelství OneHotBook do sbírky audioknih Terryho Pratchetta novinku s názvem Otec prasátek (Hogfather, 1996, česky prvně 1998). Podle překladu Jana Kantůrka knihu načetli Jan Vondráček a Jan Zadražil.

V minulé recenzi audioknihy Zimoděj (Wintersmith, 2006, česky prvně 2007) ze série Úžasná Zeměplocha jsem se zmínil, že zvukových podob knih Terryho Pratchetta najdeme u OneHotBook celkem osmnáct. V době, kdy jsem recenzi chystal, už mezi nimi totiž byl i dnes představovaný díl, protože ten se na trhu objevil jen chvíli po Zimodějovi. Znalci již vědí, těm ostatním prozradím, že cyklus Úžasná Zeměplocha tvoří hned několik dílčích minisérií. Vedle příběhů místních čarodějek, z nichž o poslední jsme si povídali v recenzi příběhu Maškaráda (Maskerade, 1995, česky prvně 1998), které se navíc prolínají s linií Toničky Bolavé (viz Zimoděj výše), se setkáváme s případy Noční hlídky (Night Watch, 2002, česky prvně 2003) (později pojmenované i jako Městská hlídka), abych zmínil alespoň některé z hlavních proudů. Naše dnešní zastavení ale patří úplně jinému hrdinovi – konkrétně postavě Smrtě, na kterého jsme narazili již v titulech Těžké melodično (Soul Music, 1994, česky prvně 1998) a Sekáč (Reaper Man, 1991, česky prvně 1996). A od toho se odvíjí i osoba interpreta Jana Vondráčka, kterému tentokrát na pomoc přispěchal i hlavní mluvčí linie Městské hlídky Jan Zadražil.

V češtině je Otec prasátek často považován za „sváteční“ díl Zeměplochy. A i když takový pohled v podstatě potrhuje i termín vydání audioknihy, určitě jej nemůžeme zaškatulkovat jen jako vánoční parodii. Terry Pratchett si sice půjčuje typické rekvizity zimních svátků – dárky, sáně, rituály a dětské doufání –, ale to vše používá hlavně jako odrazový můstek pro mnohem podstatnější otázku: co se stane, když lidé přestanou brát vážně příběhy, které drží svět pohromadě. Nahlédneme-li pod pokličku, punčochy na okně, balíčky pod stromky či jakékoli jiné formy ducha období se změní v prosté kulisy; v sázce je samotný princip funkce světa Zeměplochy.

České verze Pratchettových příběhů navíc výrazně formuje překlad Jana Kantůrka. Vlastně bychom snad ani neměli mluvit o překladu jako takovém, protože výsledek Kantůrkovy práce představuje víc spoluautorství než prostý mechanický převod z jazyka do jazyka. Bez citu pro rytmus věty, pro významové nuance a pro to, jak počeštit slovní hříčky tak, aby zněly přirozeně, by mnohé scény mohly působit ploše a nezajímavě, možná i nesrozumitelně.

Základní zápletka příběhu je tentokrát vlastně jednoduchá: zmizí Otec prasátek, tedy zeměplošský „dárkonoš“ a sváteční patron. Tady se už dostáváme k jádru věci. Osobnost mytické bytosti totiž nemá za úkol „jen“ nadělovat dárky hodným dětem. V širším kontextu se podílí na tvorbě celé společnosti. Jde o prostor a čas, v němž se sbíhají zvyk, víra, očekávání a dětská představivost. Když pak taková postava zmizí, svět se sice hned nezhroutí jedním efektním výbuchem, ale „slunce ráno nejspíš nevyjde“. Nebo se realita začne tiše rozpojovat v místech, kde by to člověk nečekal.

Proto se Smrť rozhodne vzít věci do vlastních rukou – včetně všech nezbytných kulis, tedy červeného kabátu, břicha a falešných vousů. A zatímco Smrť „doručuje“ svátky tím nejdoslovnějším možným způsobem, což znamená protahováním se komíny, ačkoli „chodit skrz zdi je mnohem snazší“, jeho vnučka, Zuzana Stohelitská, se vydá opačným směrem: pustí se do pátrání po příčině zmizení původního Otce prasátek, po viníkovi a po motivu. Obě dějové linky se proplétají a vzájemně doplňují: Smrť přináší obrazné, groteskně přesné situace, kde se lidské zvyky lámou o nelidskou logiku; Zuzana drží děj při zemi, jako detektivní osa, která příběh ukotvuje a posouvá dopředu.

Terry Pratchett disponoval zcela jedinečným talentem: jeho text se čte lehce, zatímco konstrukce příběhu je solidní, byť nezřídka zpočátku trochu zamlžená. Humor netvoří jen výplň mezi „důležitými“ odstavci – je hlavním nástrojem vyprávění. Posouvá děj, odhaluje pravidla světa a zároveň čtenáře připravuje na chvíli, kdy kniha začne mluvit o víře a smyslu jsoucna. To je okamžik, který jasně ukáže, že autor nikoho nepoučuje. Neříká „myslete si tohle“. On ukazuje, co se stane, když se hne s jednou pohádkovou věcí – a jak se tím promění i kulisy, které pohádkově vůbec nevypadají.

Pod vším svým humorem je Otec prasátek kniha o tom, že lidé si příběhy nevyprávějí jen pro zábavu. Vyprávění je pouze způsob, jak si „osahat“ hodnoty, které jinak zůstávají abstraktní: spravedlnost, milosrdenství, naděje, slušnost. A naznačuje i to nepříjemné: když se některé dětské mýty zruší příliš tvrdě a bez náhrady, nevznikne automaticky lepší, racionálnější svět. Vznikne prázdné místo – a to se obvykle zaplní něčím, co by si člověk vědomě nevybral.

Smrť jako postava není jen komická kostra s kosou. Opět vystupuje jako bytost, která chápe, že lidský svět nestojí pouze na suchých datech. Právě v tom je Pratchettova síla: dokáže udělat filozofii z něčeho, co se nejdřív tváří jako bláznivá epizoda s „chrochtajícími“ „chrochtovníky“, což je skvělý překlad prozpěvujících skupin za dveřmi potenciálního štědrého dárce.

Výsledkem je kniha, která začne jako sváteční satira, postupně se promění v chytrou hru s pravidly reality a nakonec překvapí tím, jak vážně (a přitom nepateticky) umí mluvit o podstatě lidství. A v češtině k tomu přibývá ještě jedna vrstva: radost z toho, že překlad dokáže převést jazykovou akrobacii tak, aby nezmizela ostrost ani lehkost původního textu.

Sváteční příběh Otce prasátek přichází ve zvukové verzi na dvou kompaktních discích zasazených do čtyřdílného papírového přebalu. Na něm kromě klasických ilustrací najdeme medailonky autora i obou interpretů. Původních téměř čtyři sta padesát stran tištěné předlohy se v audioknize proměnilo v patnáct hodin poslechu, jež si mezi sebe nerovnoměrně rozdělilo celkem třicet sedm stop ve formátu mp3. Již tradičně nalezneme na druhém médiu i ukázky z další tvorby vydavatelství OneHotBook, konkrétně pět vzorků. Jakou lepší inspiraci pro výběr další audioknihy k poslechu si lze přát?

Související knihy

Pratchett, Terry

OneHotBook, 2025