Poslední dubnový den roku 2025 uvedlo nakladatelství Laser, člen Euromedia Group, na český knižní trh nový překlad románu Roberta Silverberga Muž v labyrintu (The Man in the Maze, 1968, česky prvně 1992). Druhé české vydání přeložil Petr Kotrle.

Na stránkách Klubu knihomolů jsme se s Robertem Silverbergem setkali před pěti lety nad tehdy také novým překladem titulu Dolů k Zemi (Downward to the Earth, 1971, česky prvně 1995). Jak si za chvíli ukážeme, při srovnání Dolů k zemi s dnes přestavovaným Mužem v labyrintu by se mohlo zdát, že hlavními tématy prací Roberta Silverberga jsou hlavně věci související s vesmírným kolonialismem a snahou pochopit myšlení nehumanoidních civilizací. Už z této věty je patrné, že si povídáme o autorovi, jehož doménou je sci-fi a fantasy. Pro lepší představu připomenu, že Robert Silverberg se narodil v roce 1935 a svou literární kariéru zahájil počátkem padesátých let dvacátého století. Od té doby se věnoval jak tvorbě povídek, tak románů, v mnoha případech řazených do různých tematických sérií. Jeho jméno lze najít na přebalu více než půl tisícovky publikací. Neuvěřitelné, že? Ostatně z uvedených letopočtů je nejspíš zřejmé, že časově tvořil po boku hvězd jako Ray Bradbury, Isaac Asimov, Arthur C. Clark, Robert Heinlein – ačkoli poslední tři jmenovaní jsou samozřejmě téměř o generaci starší. Přesto svůj pomyslný tvůrčí vrchol tito mistři žánru sdíleli právě v období padesátých, šedesátých a do jisté míry i sedmdesátých let.

A teď zpět k samotnému příběhu. Kam se ukryjete před lidmi, když o vás nikdo nemá zájem a nenajde se jediný člověk, který by vaši přítomnost dokázal vystát? No přeci na opuštěnou planetu. A abyste si to ještě pojistili, měla by to být planeta s nějakým tajemstvím. Co třeba miliony let staré město bez obyvatel (s výjimkou živočichů), zato dokonale chráněné důmyslnými vražednými pastmi? Muž v labyrintu přivádí čtenáře na planetu Lemnos ležící kdesi na okraji zájmové oblasti expandujícího lidstva. Jediný a zároveň fascinující artefakt na jinak pusté planetě představuje město, které svůj střed chrání důmyslným systémem do mnoha zón rozčleněného labyrintu. Nepředstavujme si ovšem Minotaurův příbytek. Spíš městskou zástavbu obklopenou periférií, jež je sama obehnána další takovou, jen vybavenou o stupeň nebezpečnějšími pastmi. A ta zase jinou, ještě smrtonosnější. A tak dále. Na mnoha místech lze narazit na torza nešťastníků, kteří svou cestu do středové oblasti nezvládli. A to nemluvíme jen o lidech. Těch je tu ostatně spíše menšina. Zato o neznámé mimozemšťany rozhodně nouze není. Přestože se zdá, že Lemnos přilákal mnoho civilizací, současnému lidstvu se dosud podařilo narazit jen na nehumanoidní bytosti v soustavě Beta Hydra IV. A ty o žádný kontakt nestojí. Vyslanec lidského rodu, kterého mezi sebou po nějakou dobu trpěli, se jejich působením sám stává pro svůj druh nesnesitelným. Proto se pokusí zmizet v hlubokém vesmíru a skrýt se uprostřed labyrintu na Lemnosu. Jenže přijde den, kdy bude jeho služeb zase potřeba. Jak ale přesvědčíte někoho takového, aby pro lidi, kteří ho zradili, vůbec hnul prstem?

Jakkoli to naznačuje název knihy, ve skutečnosti poskytuje labyrint jen zajímavou kulisu pro docela jiné téma. Ano, vize mimozemské archeologie, nálezy důkazů o existenci bezpočtu inteligentních a vesmírem putujících druhů, to všechno probouzí nemalou dávku zvědavosti a čtenářské fantazie. Kdo vybudoval takové město? Proč je téměř dokonale ochránil před vstupem nevítaných návštěvníků? Ale tak zní jen povrchové otázky. Skoro jako vnější slupka lemnoského bludiště. Hlouběji, blíže ke středu, se totiž vynořují témata niternější a závažnější. Muž v labyrintu je hlavně o síle puzení k činům na pohled sebedestruktivním. Také je o bezmezné touze po nehynoucí slávě. Stejně jako o hloubce přátelství a tenké hranici mezi zradou a obětí. A nepochybně i o umění zahrát na tu správnou strunu. O účelu a prostředcích. Zkrátka, tento Silverbergův román, ostatně podobně jako tomu bylo u výše zmíněného Dolů k Zemi, řeší hlavně otázku etiky a odpovědnosti, ačkoli to nemusí být na první pohled zřejmé. Ale to je vlastně dobře, ne? Takhle si v Muži v labyrintu každý může najít to své. Komu stačí brnkání na strunu zvědavosti, bude spokojen s pouhou myšlenkou opuštěného mimozemského města. Kdo chce trochu vzrušení, nalezne je ve sledování pokusů o průnik labyrintem. A ti, kdo dávají přednost psychologii postav a situační kompozici, dostávají do rukou bezpočet podnětů k zamyšlení.

Myslím, že ona vrstevnatost, do jisté míry připomínající i vizi bludiště, je signifikantní pro špičkové sci-fi práce druhé poloviny dvacátého století. O tom ostatně nejlépe svědčí fakt, že i po více než půl století zůstávají tyto knihy bez jediného zásahu do původního textu aktuální, čtivé a tím pádem i vyhledávané. Jakpak to asi dopadne s díly autorů první čtvrtiny jednadvacátého století?

Související knihy

Silverberg, Robert

LASER, 2025