Nakladatelství Agentura Krigl dalo v září 2013 své služby k dispozici mimo jiné dvojici nadějných mladých žen. Michaela Dodo Dostálová jako autorka textu a Aja Pechová jako ilustrátorka se sešly u zrodu útlé publikace Dodíkovy pohádky z Lesního království.

V šesti kapitolách, Předmluvě a Dovětku je čtenář na padesáti stranách vtažen do tajemství lesních skřítků, draků a dalších pohádkových postav. Každá kapitola přináší příběh různé délky, přičemž společným rysem všech šesti je na zápletku nabalené ponaučení o základních pravidlech chování slušné bytosti, jistě nejen té vymyšlené, ale nejspíš i té „lidské“. Dalším společným prvkem pro každou kapitolu je úvodní hlavičkový a jeden celostránkový barevný obrázek, které bez výjimky dodávají knize zásadní oživení a dle osobní zkušenosti, již jsem při práci s ní opakovaně učinil, jsou pro dětského čtenáře stěžejním lákadlem.

Celý text je napsán veršovanou formou. Zatímco obsahově je publikace zajímavá, s dobrými nápady a gradujícími zápletkami i rozuzleními, forma byla zvolena velice nešťastně. Přiznám se, že navzdory překvapivě krátkému textu, zabrala mi příprava na tuto recenzi několikanásobně delší dobu než u běžné prózy o třech stech a více stranách. Kdyby autorka zvolila metodu obyčejného vyprávění, byla by tato kniha trhákem, zvláště ve spojení s ilustracemi, k nimž mám pouze slova chvály. Napsat příběh pro dětského čtenáře nebo posluchače je obecně nelehký úkol, napsat jej pak ve verších je práce pro opravdového mistra jazyka a obávám se, že v tomto případě přecenila autorka své síly, jakkoli oceňuji nápady i příběhy jako takové. Osobně jsem měl velké potíže začíst se do textu a udržet pozornost, protože verše nesplňují prakticky žádná pravidla pro tento slohový útvar používaná. Postrádána je tu kvalita sémantická, rytmická i fonetická. Text nerespektuje jediný z běžně rozšířených formátů. Slova jsou nezřídka do strof vsouvána kvůli významu nebo vynucené snaze o rým, nikoli s ohledem na rytmus. Poezie není jen o tom, aby se rýmovala dvě slova někde ve strofě, je hlavně o libozvučnosti a navození nálady. Když ale čtenář většinu svých sil musí věnovat tomu, aby se v toku řeči neztratil, postrádá forma poezie smysl. Nedokázal jsem u četby udržet ani jedno z pěti oslovených dětí v rozpětí šest až deset let a to není pro dětskou literaturu asi ta nejlepší vizitka.

Domnívám se, že je škoda, že autorka nezůstala více při zemi, protože jisté nadání zcela určitě má. O ilustrátorce jsem již pochvalně psal v úvodu, tu mohu jen a jen blahořečit a stejné děti oslovené pokusným předčítáním její práci hodnotily bez výjimky vysoce pozitivně. Dovolil jsem si výjimečně požádat o názor i dospělé čtenáře, jejich odezvy se od těch dětských lišily jen ve větší netoleranci k básnění, ale s dětmi se shodly co do hodnocení obrazové stránky.

Závěrečné shrnutí: za vizuální stránku, nápady a obsah hlasité ano, ale za formu palec dolů. Kniha je sice veršovaná, ale postrádá poetiku. Nabízím tedy ještě jiný pohled na věc: jde o skvělou knihu ilustrací, doplněnou nepříliš vydařeným veršovaným textem.

Text byl se souhlasem autora recenze redakčně upraven.

Související knihy

Dostálová, Michaela

Agentura KRIGL, 2013