Psychothriller Moje chytrá holčička je prvotinou britské autorky Heleny Echlin. Ta se, podobně jako hlavní protagonistka příběhu Charlotta, dříve věnovala psaní sloupků o etiketě. V současné době žije se svým americkým manželem ve Velké Británii a vyučuje na katedře dalšího vzdělávání Oxfordské univerzity.

Knihu vydalo nakladatelství Metafora na začátku letošního února.

Charlotta nadevše miluje svou osmiletou, nadprůměrně inteligentní, v jistých směrech autistickou, dceru Stellu. Dívka se svým chováním, zájmy i způsobem vyjadřování výrazně odlišuje od svých vrstevníků. Postupně u ní dochází k fatálním změnám. To, co pro Stellu bylo dříve naprosto nepřijatelné, se stává běžnou a vyžadovanou součástí jejího života. Objevují se u ní nové záliby, schopnosti i chutě k doposud nepoznaným jídlům. Čím dál tím více se vnějšími projevy, částečně i vzhledem podobá své nedávno tragicky zemřelé chůvě arménského původu, Blance. Charlotta je přesvědčena, že do Stellina těla vstoupil Blančin duch, který jej neopustí, dokud nenapraví příkoří spáchané na chůvě těsně před jejím dobrovolným odchodem ze života. Charlottin manžel Pete nebere postoj své ženy vážně. Všemožně se snaží prokázat její psychickou nemoc a labilitu i účelové vykonstruování okolností týkajících se změn ve Stellině chování. Následuje celá řada nečekaných zápletek i zásadních zvratů směřujících k velmi překvapivému rozuzlení.

K pozitivnímu čtenářskému prožitku výrazně přispívá autorčin srozumitelný i poměrně přímočarý styl vyjadřování. Autentičnost textu navyšuje vyprávění v ich-formě z Charlottina pohledu.

Přiznám se ke svým počátečním obavám z vyznění avizované, téměř duchařské polohy příběhu. Takováto pojetí rozhodně nepatří k mým oblíbeným šálkům kávy. V tomto případě se, k mému velkému překvapení, tuto linku podařilo zakomponovat do děje s nepopiratelným citem. Zapadá tak, zcela nenásilně, do celkového kontextu a tvoří jeho nedílnou součást. Autorka se v ní vyvarovala obvyklé šablonovitosti, kýčovitosti i zbytečnému patosu. Závěr příběhu však víceméně naznačí, že i v tomto směru je nakonec všechno jinak, než se původně zdálo.

Vystupující postavy jsou dobře rozlišitelné i zapamatovatelné, každá z nich hraje svou opodstatněnou roli a prochází uvěřitelným vývojem. Autorka pootevírá dvířka i do jejich vnitřního světa a prožívání. Psychologické vykreslení hlavních protagonistů považuji za jednu z nejsilnějších stránek příběhu.

K žádné z postav jsem si nedokázal vytvořit hlubší vztah a každá z nich mi byla, z nějakého důvodu, nesympatická. Tento můj pocit ovšem v žádném případě nezpochybňuje jejich téměř brilantní zpodobnění.

Některé pasáže, zejména v úvodní části, mohou působit poněkud rozvleklejším a zbytečně zdlouhavým dojmem. Poté však dějová linie postupně nabírá strhující tempo i spád. S blížícím se rozuzlením prakticky nedovolí čtenáři vydechnout.

Podle mého názoru je román Moje chytrá holčička po všech stránkách kvalitně zpracovaný. Celá řada čtenářů však může mít výhrady k výrazné nadpřirozené lince či k, občas částečně strojeně vyznívající, temné až děsivě mystické atmosféře. Případně i k určité spletitosti dějové linie.

Ovšem milovníci do posledního detailu propracovaných psychothrillerů s postupně do sebe zapadajícími dějovými i časovými linkami, v neposlední řadě i gradujícím napětím, si nad stránkami této originální a čtenářsky atraktivní „ódy na mateřství“ přijdou rozhodně na své.

Související knihy

Echlin, Helena

Metafora, 2026