O tom, jak se vyrovnat se smrtí blízkých, už bylo napsáno mnoho knih, a to jak pro dospělé, tak i pro děti. Namátkou vyberu knihu Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce, v níž zemřelí smrtí přechází do života v kouzelné Nangijale. Útlý román britské autorky Jenny Valentine, který koncem roku vydalo nakladatelství Cosmopolis pod názvem Před námi a po nás, cílí ovšem na starší čtenáře.

Hrdinkami knihy jsou vypravěčka Elena, zkráceně Elk, a Mabel, zvaná Mab – nejlepší kamarádky, které si byly blízké už při prvním náhodném setkání. Pak se sobě na chvíli ztratily, a když se znovu našly, slíbily si, že už nikdy jedna druhé nezmizí. Jenže v šestnácti letech jim jedno rozhodnutí naprosto změní život a dodržet daný slib bude těžší, než si kdy představovaly.

Ze začátku jsem měla pocit, že jsem se ocitla v žánru duchařské lovestory, kterým se vyhýbám, pak zase, že jde jen o nějaký návod, jak se vyrovnat se smrtí blízké osoby, a závěrečný zvrat mě jen utvrdil, že jsem doopravdy sáhla vedle, i když se kniha jednoznačně zařadit nedá. Což však neznamená, že by se mi příběh nelíbil. Naopak – celou dobu jsem si připadala jako v nějaké detektivce, protože jsem napjatě čekala, jak se vše vyvrbí. Docela dlouho totiž nebylo ani jasné, co se dívkám přihodilo, a než k tomu autorka došla, nechávala čtenáře v nejistotě.

Před námi a po nás vypráví příběh „před tím“ a „po tom“. Před tím vypráví o růstu přátelství, o vyrovnávání se se smrtí babičky; po tom ukazuje, že už nic není jako dříve. Zlom však nezasáhl jen Elk a Mab, ale celé jejich rodiny.

Jenny Valentine ovšem nevypráví jen nějaký děj. Obdařila své hrdinky bohatým niterným životem a do úst jim vložila leckdy až filozofické úvahy. Ale nejen o životě a smrti, ale také o vesmíru a fyzikálních zákonech.

Jsem moucha zalitá v jantaru, šlápota v cementu. Ráno se vzbudím a nechápu, proč se obloha namáhá být už zase modrá, k čemu je vzduch, který tak snadno vdechuju a zase vydechuju. (str. 162)

Kniha, která se tváří jako Young Adult, bude nakonec spíše pro starší čtenáře, kteří lépe ocení všechny postřehy. Maximálně totiž porozumí popisu ztráty ti, kteří již někoho doopravdy ztratili…

Ne, není to jednoduché ani povrchní čtení. Připravte se, že vás na necelých dvě stě třiceti stránkách čeká podklad k přemýšlení o tom, kým jsme a kam jdeme. A nezapomeňte se na závěr vybavit kapesníky, budete je totiž stoprocentně potřebovat.

Související knihy

Valentine, Jenny

Cosmopolis, 2025