Čtení ke kávě: Z e-shopu je blog (Vladislav Dolník)

Z e-shopu je blog

17.2.2026 Vladislav Dolník Bez komentáře

Kdoví, kdy se můžou hodit…

Byl to příjemný pocit, když jsem držel v rukou svou novou knihu. Byla to moje druhá kniha. Němci říkají, že einmal ist keinmal, to už se mě teď netýká. Knih vychází spousta, nejsem známý autor, bylo by dobré podpořit trochu prodej. Co kdybych si zřídil e-shop a v něm prodával své knihy? Zatím jsou jenom dvě, ale třeba časem přibude nějaká další. Líbí se mi, jak svoje knihy prodává Marian Kechlibar, mohl bych ho zkusit napodobit. Občas napsat nějaké zajímavé povídání, to nakonec přitáhne pár lidí na pravidelné čtení. A jak budou chodit číst, všimnou si při té příležitosti i vydaných knih a sem tam i nějakou koupí. Využít Shopify nebo něco jiného? WordPress? Shoptet? Nakonec jsem se rozhodl pro Webnode. Ten ostatně sídlí kousek od mé brněnské adresy, tak se snad rozumně domluvíme.
Nejdřív jsem zřídil svou webovku a začal ji plnit svými oběma knihami. Navíc je obě skvěle načetl Igor Bareš, takže je mám i v audioverzi. Mohl bych je prodávat na flešce, streamování bude lepší. Bohužel se brzy ukázalo, že tohle právě Webnode neumí. Na věcný dotaz jsem dostal poněkud pythickou odpověď: streamování snad do tří měsíců pojede. Do tří měsíců? To je vcukuletu. Klidně počkám. Oni se ti kupci taky hned od začátku nijak nepohrnou a já zatím budu moct v klidu vychytat mouchy v blogu.
Jaképak mouchy? Tohle snad půjde bez problémů. Kdysi jsem vydával online týdeník Bláznivá Markéta, tehdy ho četlo překvapivě dost lidí. Pak jsem přešel na blog – nejprve na svém vlastním serveru, pak v Lidovkách. Potom ovšem všechny blogy přesunuli do Mladé fronty. Když jsem u jednoho svého článku našel reklamu a v ní fotku s tehdejším majitelem novin, otráveně jsem toho nechal.
Znovu tedy na značky a jdeme na to. Pustil jsem se do psaní o všem možném. Co jsem viděl, co se mi přihodilo a kde jsem byl. Nezůstal jsem však jen u psaní. Z cest jsem dělal videa a zveřejňoval je. Francouzské katedrály a staroegyptské hrobky a chrámy jsou sice velmi zajímavé, ne však pro každého. Tak proč se divím, že moc lidí můj blog nečte? Když začne být zřejmé, že jde o setrvalý stav, a všechny pokusy přitáhnout čtenáře selžou, nezbývá než si přiznat, že moje psaní jde nejspíš hodně mimo hlavní proud a moc lidí to nezajímá. E-shop je na tom vlastně podobně. Možná za to ani nemůže nefungující streamování. Kdepak tři měsíce! Už jsou to tři roky a pořád nic. Nejjednodušší bude e-shop jednoduše zazimovat a jen si psát svůj blog, vlastně jen tak pro vlastní potěšení.
Objevil se však jeden nečekaný háček. Se spuštěním blogu jsem před třemi lety nainstaloval i aplikaci, která sleduje, kolikrát z které země přišlo na stránku lidí. Na prvním místě Spojené státy, pak je Česko. Jeden čas následovala s odstupem Kanada a Německo, snad tam bylo i Finsko. A pak se tam najednou objevila Čína. Z páté pozice postoupila na čtvrtou, pak na třetí. Na Česko jí chybělo zpočátku docela dost. Jenže pak se rozdíl začal zmenšovat, teď už je to míň než třicet přístupů a nejspíš budu mít do léta víc návštěvníků z Číny než z Česka. Že by v Číně toužilo tolik čtenářů po kvalitním a skvělém českém textu? Tak naivní zase nejsem. Spíš na webu Číňané sledují, kde se co šustne, a všechno si okamžitě bez výběru nahrají. Nejen mě, nejspíš úplně všecko. Většinou to budou samé nepodstatné věci, ale kdo ví, kdy se můžou hodit. A tak tiše a trpělivě sbírají a sbírají. A sbírají. A čekají. Blog jsem zatím psal pro svoje potěšení, ale tohle mě netěší ani trochu. Nedělám teď někomu tak trochu vola? Tak trochu hodně? Tohle měl být pohodový text ke kávě. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi jaksi vymkl z ruky.

Vladislav Dolník

Autor chodil do školy dost dlouho na to, aby mu nikdo nemohl říkat lžidoktor. Kus svého života věnoval zkoumání věcí, které normálním lidem neříkají vůbec nic a hrstce zasvěcenců jen o málo víc než samotný název. Vždycky ho zajímala historie, nikdy ji však soustavně nestudoval. V mládí závodně šermoval šavlí, na stará kolena přešel na veteránský kord. Po řadu let hrál amatérsky divadlo. Napsal divadelní hru Vlak v 11.26 (premiéra 1981, divadlo Cylindr), kterou tehdejší úřední schvalovatelé označili za protisocialistickou, a knihy Nevykládej mi pohádky! (2022) a Vítej u nás, Metude! (2023), v tisku je Kde máš bráchu, Metude? (2025). Pobývá střídavě v Brně a v Kalifornii.