Přijde vám to špatné? Připočtěte, že je to klub, který si vede středoškolský dorost.
Z besedy (své první v životě) odcházím s 1) kyticí, 2) poznatky o rafinovaných kafkovských motivech v mém díle (které jsem tam sice vědomě nenapsala, ale kolegům z klubu to odkývala, protože je jen určitá míra, v jaké snesu vypadat jako pologramotný blbeček) a 3) krizí identity jako prase.
Za poslední hodinu jsem totiž pochopila, že jestli můj cíl v životě byl být intelektuálka, pak se budu muset naučit sama sobě líp lhát a v žádném případě se už nikdy nekonfrontovat s kýmkoliv, kdo byť jen zavání vzděláním středoškolským nebo vyšším. To nedopadne. Kopu do kamínků a uvažuju, jaké jsem vlastně v životě měla ambice předtím, než mě napadla ta kravina s intelektuálnem. Auto mi stojí až pod náměstím, času na přemýšlení dost.
Předtím jsem chtěla taky být hlavně emancipovaná a vysokoškolačka, ještě předtím novinářka nebo politička a předpředtím jsem chtěla být Xena, princezna bojovnice. Podle Freudovy teorie hlubinné psychoanalýzy nahlížené prismatem klasické Gestalt teorie bude nejvíc platná ta poslední premisa (to jsem si vymyslela pro případ, že by mě ještě někdy pozvali na nějakou besedu, zní to věrohodně?).
Nápad, že bych mohla radši znovu být Xenou, princeznou bojovnicí, mě velmi upoutá. O čem je ten původní seriál, se mě neptejte – nevím. Podstatné je, co z něj mi utkvělo: princezna Xena nemusí chodit do školky, když nechce. Pak taky nosí boží meč (klacek, po našem čagan) a v případě příkoří a ústrků s ním nelítostně mydlí do stromů a skáče salta podrostem, než si natrhne větrovku poděděnou po sestřenici, a hodně huláká (myslím), než nepřátelé padnou, na světě je spravedlnost a Xena je mírně opocená na všech ze svých mnoha dobře osvalených partií (co by na tuhle ranou vzpomínku řekl Freud, nevím, a ptát se ho nebudu). Potom sní na oslavu z rožně celé prase a u táboráku se směje vlastním vtipům.
Nálada se mi zlepší. Dobrý čagan vyberu v lese nad Rynárcem za odpoledne, větrovka určitě bude stačit i z frcu a takové salto podrostem se určitě naučím dřív, než pochopím Kafku, tj. někdy v příštích čtyřiceti letech. Co se jezení celých prasat a pobavení vlastními fórky týče, jsem dávno za vodou.
Zkusmo ze sebe vyrazím bojový pokřik. Dva důchodci s vypnutými naslouchátky se pohoršeně ohlédnou, venčený pudlík si leknutím počůrá vlastní břicho a z okna nad hospodou se unaveně ozve „huš!“. Co chcete na Pelhřimov – trocha tréninku a pořád to tam je!
Kafka ať si trhne. Oslovujte mě Vaše Veličenstvo!
Auto je na dohled, na dálku odemknu, ono na mě zamrká. Nasedám se znovunabytým pocitem vlastní hodnoty. Klíč k tomu, jak být a hlavně také i zůstat dobrou Xenou, princeznou bojovnicí, je mi jasný: trénovat s mečem, jíst dost proteinu, nezůstávat němá k bezpráví a především nikdy a za žádnou cenu nepřijímat pozvání na besedu Klubu přátel seriálů 90. let Pelhřimov.

Lucie Hřebečská

Autorka svou literární dráhu zahájila povídkovou tvorbou, v níž převažují žánry sci-fi a fantasy s prvky humoru. Poprvé na sebe výrazněji upozornila vítězstvím v Přeboru autorů fantastiky ČS Fandomu za rok 2023, její texty vyšly mimo jiné v časopisech Pevnost, XB-1 či v knižním sborníku Žoldnéři fantazie: Nová krev (2024, Straky na vrbě).
Románový debut Jalová představuje posun k vážnějším tématům – Hřebečská se zde odklání od svého dosavadního tónu a zkoumá zásadní otázky humanity, etiky a svobody.

Související knihy

Hřebečská, Lucie

Cosmopolis, 2025