Nakladatelství Argo vydalo další objemný román z pera Tany Frenchové (*1973), irské autorky psychologických detektivek. Čeští čtenáři znají její sérii z dublinského oddělení vražd (V lesích, Podoba, Na věrnosti, Ztracený přístav, Místo pro tajnosti, Vetřelec), samostatný román Temná zahrada (krátká recenze) a první díl nové série z irského venkova s názvem Slídil (krátká recenze). Kniha, která vyšla v červenci v překladu Jitky Jeníkové, se jmenuje Lovec a je druhým románem z cyklu venkovských případů.

Bývalý americký policista Cal Hooper pomalu ale jistě začíná jako „náplava“ zapadat do specifického společenství irské obce Ardnakelty. S vdovou Lenou, farmářkou z vedlejší farmy, a teenagerkou Trey z domku v kopci dokonce tvoří něco jako „volnou“ rodinu a je šťastný. Jenže letošní léto je příliš horké a sucho začíná přidělávat zdejším farmářům vrásky. A aby toho nebylo málo, z cest po světě se vrátí Treyin biologický otec Johnny. Všichni tuší nějaký problém a touží, aby odešel dřív, než zase způsobí nějaký průšvih. Navíc nepřišel sám. Přivedl s sebou neznámého muže z Londýna, který tvrdí, že odtud pochází jeho rodina, a další báchorky, z nichž nekouká nic dobrého.

A rázem je všechno v ohrožení – dobré vztahy, dobrá pověst, ba i budoucnost Trey a jejích pokrevních příbuzných. Cal a Lena chtějí ochránit Trey, která však v situaci vidí příležitost pomstít se sevřenému vesnickému společenství. Jenže to může mít katastrofické následky. Podaří se jim zabránit?

„Chlapi tady dřou celý život. Na všechno, co mají, si museli vydělat. Člověk by na to měl být pyšný, popravdě to ale strašně vyčerpává. Může začít toužit po něčem, co si nevydřel, po něčem, co mu prostě jen tak samo spadlo do klína. Proto lidi sází do loterie. Nejde jim o prachy, dokonce ani když si myslí, že jo; jde o ten okamžik, kdy mají pocit, že jsou jedním z bohem vyvolených výherců. Tyhle chlapi tady chtějí mít pro jednou kliku.“ (str. 150)

Už minule jsem psala, jak se mi venkovské vyprávění Tany Frenchové dostalo pod kůži. Přestože nejde o typické krimi příběhy, má tato její série v sobě něco z dávných westernů, kouzlo venkova, domácí versus přivandrovalci. Místní se navíc řídí vlastní morálkou, kterou nadřazují i nad zákon. V obou knihách je mrtvola, nějaké pátrání, tentokrát dokonce i vyšetřovatel až z Dublinu, ale přesto detektivní linka není tím nejdůležitějším a stojí na druhé koleji.

Celé vyprávění je zvláštní, čtenář mu musí přijít na chuť, ale jakmile si oblíbí Cala Hoopera, pak se ocitá na dobré cestě dát příběhu šanci a pochopit, oč tu vlastně jde. V sázce je budoucnost mladé dívky, která nedostala do vínku zrovna dobré dary a má největší předpoklady skončit na šikmé ploše stejně jako její otec a starší bratr. Ale běží tu i o udržení křehké rovnováhy vztahů na místě, kde lišky dávají dobrou noc.

Mám moc ráda pomalý a rozvláčný styl psaní Tany Frenchové. Vychutnávám si každou stránku a vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha měla ještě větší objem – tak jsem vždy vtažena do děje. Ne každý vyhledává zdlouhavé vyprávění o něčem, co by šlo smrsknout do poloviční délky, ale já si to užívám. Legendární film Tenkrát na západě by taky asi mohl být o hodinu kratší, ale všichni víme, že pak už by to nebylo ono. Zkuste tedy dát šanci i objemnější knize Tany Frenchové a uvidíte, zda přijdete jejímu vyprávění na chuť. Já osobně doufám, že autorka připíše ještě další díly, abych se do Ardnakelty za Calem, Lenou a Trey mohla vrátit.

Související knihy

Frenchová, Tana

Argo, 2025