Přinášíme vám ukázku z knihy Skládačka, kterou vydalo
nakladatelství Domino v edici Napětí.

„Blíž ke mně prostě nepřijdou,“ konstatovala udiveně Lois Grahamová. „Ani když jim házím popcorn.“
Na důkaz svých slov vsunula prsty do malého bílého sáčku a pohybem rozsévačky před sebe hodila několik ještě teplých kousků kukuřice.
„Koukni,“ řekla, když se půltucet holubů srocených okolo lavičky a popcornu vznesl a uletěl, jako by obdržel nějaký tajný povel. „Skoro mi připadá, že vědí něco, co já ne.“
„Možná toho svým způsobem vědí dokonce víc než většina z nás. Škoda, že to neumějí dát najevo. Třeba jako mluvící papoušci.“
„Možná bychom měli na papoušky víc dát. Koukají se na mě, jako by říkali, že mi nedochází něco, co by mělo.“
Corey se usmál. Byl to menší muž ve stylově sepraných džínech a zelené polokošili, u které si zvedal límeček. Na hlavě měl baseballovou čepici se znakem newyorských Mets a nosil ji lehce posunutou ke straně, takže vypadal trochu rošťácky. „Cožpak sis nikdy nevšimla, že tohle dělají holubi před západem slunce vždycky?“
„Ne. Ale teď si na to budu dávat pozor. Je to nějaký obranný instinkt, co myslíš?“
„Jasně.“ Holubi poletovali bezcílně okolo, jako by čekali na správný okamžik. „Vědí, že je nejvyšší čas jít na kutě.“
Ve skutečnosti neměl Corey nejmenší potuchy, jak holubi přemýšlejí. A zvlášť ti newyorští. Někdy je člověk ani nezahlédne, jindy jako by byli všude, kam se podívá. Pitomí ptáci. Poletují, pletou se pod nohy a člověk je každou chvíli div nezašlápne nebo nepřejede. Věděl, že je loví sokoli, kteří v okolí Central Park West hnízdí na vysokých domech jen kousek od míst, kde teď s Lois jsou. Nádherná smrtonosná stvoření. Jak báječné by bylo, kdyby se jeden z těch dravých ptáků snesl z nebe a přímo před nimi nějakého holuba vyřídil, říkal si Corey. O tom však Lois neměla ani potuchy.
„Co máš v tom batohu?“ zeptala se a ukázala na objemné plátěné zavazadlo, které mu leželo u nohou. Tmavě modrý batoh měl dvě kapsy s černými řemínky a poutkem.
„Propocené oblečení a věci z posilovny,“ zalhal. „Než jsem sem šel, byl jsem si zacvičit.“
„Někde na Amsterdam Avenue?“
„Na Dvaasedmdesáté,“ řekl Corey, protože usoudil, že na Dvaasedmdesáté určitě nějaká posilovna bude. Ne že by na tom záleželo, ledaže by tam Lois náhodou chodila taky. Corey nebyl v posilovně už roky. Existovala spousta mnohem zajímavějších věcí, které šly dělat, aniž by se u nich člověk potil.
Dloubl do batohu špičkou a rozhlédl se. Stíny už byly hlubší. Brzy se úplně setmí.
„Nechceš jít se mnou?“ zeptal se, sehnul se pro batoh a přehodil si ho přes rameno.

———————————

Přečtěte si další ukázku.

John Lutz

John Lutz (*1939) už na konci 60. let pravidelně přispíval do literárních magazínů Alfreda Hitchcocka a Elleryho Queena a píše pro ně, i když v menší míře, povídky dodnes. Má jich za sebou přes 250. Od 70. let začal souběžně s povídkami vydávat i romány. Kritika, kolegové a stále širší okruh čtenářů si tohoto autora brzy povšimli a ocenili jeho řemeslnou zdatnost, jeho úspornost, jeho cit pro fabuli, pointu i dialog – všechno přednosti vypěstované v magazínových začátcích a rozvíjené nebývalou pracovitostí a pílí. Prestižní ceny na sebe nedaly dlouho čekat – vícenásobný Edgar, Shamus… Všiml si ho také Hollywood a podle jeho knihy Spolubydlící natočil dnes již kultovní film. Dnes se může Lutz pochlubit bilancí více než čtyřiceti žánrově rozmanitých románů – jsou mezi nimi psychologické thrillery, detektivky, policejní procedurální romány, příběhy o soukromých detektivech… Píše volné příběhy a ty s největším potenciálem řetězí do sérií – především do té nejúspěšnější, s detektivem Frankem Quinnem v hlavní roli.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Domino.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout takové knihy, které stojí za to číst. Vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku, např. Jefferyho Deavera, Rowan Coleman, Lucy Diamond nebo Richelle Mead ad.

Související knihy

Lutz, John

Domino, 2016