Otázka, co se s naší duší, máme-li vůbec nějakou, stane po smrti těla, trápí celé generace filozofů, věrozvěstů, ale i obyčejných lidí. Není tedy divu, že literatura i divadlo se přímo hemží bezpočtem duchařských příběhů. Mnohé si jsou podobné, zatímco jiné z ustálených představ poněkud vybočují.

Jeden z pohledů na svět říká, že vznik života na Zemi je tak nepravděpodobný, že se prakticky rovná zázraku. Když se něco takového ocitne v ohrožení, je povinností právě lidského rodu udělat cokoli, aby planeta i se svou biosférou přežila. I kdyby hledání léku znamenalo vydat se napříč vesmírem.

Někteří senioři užívají zaslouženého odpočinku čistou zahálkou. Jiní nadšeně vyrazí do světa. Výlet za výletem dohánějí to, co během produktivního věku nestihli. Ale někteří mají o svém volném čase zcela jiné představy. Co si třeba pro zábavu vyřešit nějaký ten zločin?

Je možné vlastnit planetu? Může lidské mládě vychovat civilizace, která není lidem v ničem podobná? A pokud ano, činí tak nezištně, nebo sleduje nějaký skrytý záměr? Bude naše vnímání světa ve shodě s tím mimozemským? Pojďme to zjistit. Nebo se o to alespoň pokusit.

Tak nějak jsme si zvykli, že muži v policejních uniformách stojí na straně nevinných. Zcela samozřejmě od nich očekáváme, že právě oni se budou zákonem řídit vždy a všude. A pevně věříme, že ve většině případů se tak děje. Ale i nejlepší úroda může mít některé plody lehce nahnilé.

V literatuře i filmu bývají z lékařských profesí favorizovány hlavně ty extrémní, mezi nimiž nepochybně dominuje chirurgie. Už méně se potkáváme se zpověďmi třeba zubařů. A opravdu pomálu je příběhů z ordinací praktiků. Přitom zrovna ti představují tu pravou první linii.

Animované populárně naučné pořady už dávno našly v naší televizi své významné místo. Neméně úspěšnými se staly ve snaze o vzdělání široké veřejnosti i komiksy. Pojďme se slovem i obrazem podívat na čtyři významné osobnosti, které utvářely pohled na náš dnešní svět.

Životy hudebních skupin bývají různě dlouhé. Některé ani nestihnou zazářit a už se po nich slehne zem. Jiné zůstávají po desetiletí, jen jejich složení se neustále mění, až z té původní nezbude nikdo. A pak tu jsou stálice.

Jsou lidé, kteří pevně věří v existenci posmrtného života. Někteří jedinci považují duchy za naprosto reálnou součást našeho světa. A pak jsou tu tací, kteří nad tím nepřemýšlejí. Když ducha potkají, přijmou jej za fakt, a nijak se netrápí otázkou, je-li to možné nebo ne.

Že se zločin postupně přesouvá do kyberprostoru, je dnes už nejspíš většině z nás jasné. Není tedy překvapením, že stejným trendem disponuje i oblast, v níž se pohybují špioni, teroristé a logicky také zpravodajské služby. Budou ale všichni jmenovaní stačit na Jacka Reachera?