Toužíte zhubnout? Chcete vytvarovat své sezením poněkud nesportovně vyhlížející tělo? Jaký počet kil byste rádi shodili? Tak pozor na to, ať nakonec nezmizíte docela. Ono totiž není hubnutí jako hubnutí.

Asi to znáte. „Tohle bude naposled“ by mohla být věta téměř zaručující, že se věci zvrtnou. Pokud jde o poslední kornout zmrzliny, který si toho dne dáme, není to ještě tak zlé. Ale jedná-li se o poslední nájemnou vraždu v zabijákově kariéře, pak je rozumné zpozornět.

Zatímco domácí rybáři nejčastěji vyrážejí se svými skládacími stoličkami k líně tekoucím proudům našich ospalých řek, případně k zelenajícím se rybníkům, ti zahraniční mohou sáhnout pro troše toho vzrušení na ne vždy klidné mořské hladině.

Sourozenecké vazby, zvláště u dvojčat, bývají silné. A to i v případě, že oba stojí na opačných stranách pomyslné hranice zákona. Potřebuje-li jeden zachránit, pak se tomu druhému možná bude hodit pomoc někoho, kdo padouchy potírá stejně snadno, jako dýchá.

Práce investigativního novináře, zvláště takového, jehož hlavní motivací jsou různé kriminální kauzy, bývá více méně riskantním podnikem. Trpí-li navíc až chorobnou potřebou lidem v nouzi pomáhat, může se jeho vlastní život houpat na pověstném vlásku.

Lidský rod se vyznačuje mimo jiného i tím, že jeho členové mezi sebou téměř neustále válčí. Kvůli území, kvůli moci, kvůli různému pohledu na svět. Vzít si za vzor své smyšlené fantasy země právě Čínu znamená prakticky nutnost nějakou tu válku popsat. Tak proč ne třeba Makovou?

Už jste někdy byli tak moc zamilovaní, že byste pro svůj idol udělali prakticky cokoli? Vzdali se bohatství? Oželeli vydání své nové knihy, na které jste dřeli dlouhé měsíce? Případně riskovali desítky let fungující přátelství?

Jsou příběhy, jejichž hrdinové brázdí nekonečné dálavy vesmíru. Známe i takové, v nichž autoři vystavěli svým postavám celé nové světy. A pak jsou tu povídky Jakuba Němečka.

Jako se přehnaný feminismus obrací proti těm, kterým měl pomoci, tak se jakékoli další snahy o vynucování rovnoprávnosti neobvyklých menšin mohou zvrtnout v něco, co nakonec uškodí všem. A ani Měsíc nejspíš nezůstane před fanatismem hyperkorektnosti v bezpečí.

Psát vlastní životopis se u mnohých osobností považuje za něco téměř povinného. Mohou-li tak ke svým vzpomínkám přistupovat různí politici, sportovci, případně vojáci, proč by se stejně neměl zachovat i spisovatel? Zvlášť, když jeho popularita ještě nevyvanula.