Kolik vlastně stojí skutečné štěstí, o tom vypráví ve své nové knize povídek Michaela Klevisová (*1976). Česká spisovatelka, která je možná známější jako autorka detektivních příběhů s inspektorem Bergmanem (Kroky vraha, Zlodějka příběhů, Dům na samotě a Ostrov šedých mnichů), přichází již se třetím souborem povídek, v nichž důležitou roli hrají kočky. Po Čekání na kocoura a Kocourovi z Montmartru však ve své novince s názvem Štěstí je zadarmo přizvala na scénu i psy. Možná, aby jejich majitelům nebylo líto, že jen kočkám připisuje tu magickou moc proměnit lidský život. Vždyť i „pejskaři“ mají tisíce příběhů, v nichž jim pes nejen přinesl štěstí a novou chuť do života, ale leckdy jej i doslovně zachránil. Nicméně i v novém souboru ty kočičí povídky převažují.

Myslím si, že je to tím, že kočky se působením lidí moc nemění, nepřizpůsobují se člověku (což částečně popírá strážný kocour z majáku v titulní povídce), ale když jako katalyzátor procházejí lidskými osudy, mají moc proměnit je. A tak Michaela Klevisová vypráví příběhy jak koček (či psů) domácích (Kocour školníkem, Bubamara, Kočky milují nepořádek), tak i toulavých (Dům hrůzy, Hospůdka na Dunaji – kočka, Medové dny – pes), v každém případě však těch, které mají šanci projít kolem nás nespatřeni, a přesto mají tu magickou moc přinést dotek štěstí.

V jedenácti povídkách, které z části již byly někde uveřejněny (časopis Barbar, Reportér, Žena a život, server Aktuálně.cz) se autorka pohybuje jednak v čase (1988, Cesta na sever), jednak v prostoru (Skotsko, Laponsko). Zvířátka dodávají lidem sílu udělat nečekané, mohou vnuknout nápad, který změní dosavadní běh věcí, uklidnit rozjitřenou mysl a dodat odvahu – stačí se jim otevřít. Pak možná zakusí i ten stav, kterému říkáme „štěstí“.

Povídky Michaely Klevisové se vyznačují především velkou rozmanitostí námětů a čtivostí. Pokud si její knihu vezmete k vodě, máte šanci ji za jedno odpoledne přečíst. Na druhou stranu můžete jednotlivé kapitoly uzobávat jako letošní úrodu třešní – sem tam jednu, a přesto z nich budete mít příjemný pocit na duši.

Zuly si boty a natáhly nohy do pichlavé trávy; seděly vedle sebe tak blízko, že se rameny skoro dotýkaly. Myšák se vleže opřel Kamile o lýtko. Na srsti se mu tetelily flíčky slunce a stínu. Za jejich zády žil dům, z otevřených oken se linula divoká směsice televizní reklamy, Luciana Pavarottiho a Rihanny.

Kamila zaostřila na letadlo vysoko na nebi a představila si lidi, kteří v něm jedí obložené bagety, objednávají si kafe a tomatový džus a v hlavách mají dálky. Překvapilo ji, že jim najednou nezávidí. Tady dole je svět blíž. Dá se na něj sáhnout. (str. 122)

A pokud máte pocit, že byste přece jen raději nový případ komisaře Bergmana, nemusíte být smutní, trošku napětí můžete pocítit i v některých povídkách. Nevěříte? Pořiďte si jejich soubor Štěstí je zadarmo, který před prázdninami vydalo nakladatelství Motto, a přesvědčete se sami.

Související knihy

Klevisová, Michaela

Motto, 2016