Čtrnáct procítěných příběhů je náplní publikace Čekání na kocoura. Všechna vyprávění spojuje láska ke kočkám některého z hrdinů. Autorka lidem, kteří milují kočky, přezdívá „kočkaři“. Mladá spisovatelka Michaela Klevisová patří bezesporu mezi ně. Sama si připadá jako magnet na kočky v nouzi, protože většina koček, s nimiž kdy žila, byly nalezenci. Jednu dobu jich měla doma dokonce pět. Právě debaty s „kočkaři“ ji inspirovaly k napsání knihy. Ta je plná příběhů o kočkách, ale hlavně o jejich lidech. Knihu vydalo nakladatelství Motto v Praze v roce 2012.

Každý příběh má své vlastní hrdiny, jsou samostatné a nenavazují na sebe. Nejsou zbytečně dlouhé. Upoutal mě hned první, který mě zavedl až do Chorvatska na ostrov Brač. Vše je v životě o lidech, a tak i zde se našli lidé hodní a zlí. Velmi dojemné vyprávění o tom, jak koťátka dala dohromady manželský pár, který uvažoval o rozvodu. Kocourek v dalším příběhu Co kočky vědí pomohl Ingrid včas rozpoznat nepravého milence. Tento příběh se mi líbil i proto, že je vtipně popsán z pozice kocoura, jak věci a lidi vnímal on – například auto nazýval pohyblivou krabicí. Zkrátka měl svoji hlavu, ale také měl úroveň jako ve skutečnosti všechny kočky.

Ke knize jsem přistupovala jako ke čtení, v němž budou vystupovat kočičí miláčci a jejich páni. Očekávala jsem příběhy o lidech se zajímavou zápletkou, v níž bude roli hrát kočka nebo kocour. Publikace předčila moje očekávání jak napínavým dějem jednotlivých příběhů, tak hluboce dojemnými osudy. Málokdy se mi stane, že po přečtení beletrie nad některou pasáží přemýšlím ještě několik dnů. U této knihy se mi to stalo – charakteristiky postav i jemně vylíčené kočičí osudy jsou natolik křehké a skutečné, až mi několikrát vehnaly slzy do očí. Ještě pár dní po přečtení příběhů se mi samovolně vracely některé úryvky.

Knihu bych doporučila nejen milovníkům kočiček, ale všem, kteří čtou rádi příběhy o vztazích a lidech. Budou-li mít navíc rádi kočky, zážitek z knihy se stane bezpochyby silnějším.

Ukázka z knihy

Paní Lišková na sobě měla zástěru s obrázky koček. Stěny předsíně zdobily grafiky s motivy koček. V koutech předsíně v průvanu povlávaly chuchvalce kočičích chlupů. Pootevřenými dveřmi bylo vidět do ložnice, kde na ustlané posteli ležela velká lepenková krabice a z ní vykukovaly kočičí uši. ( str. 38)

Související knihy

Klevisová, Michaela

Motto, 2012