Druhý román italské autorky Daniely Sacerdoti ze série Sestry z Toskánska se jmenuje Deník z Florencie a v překladu Daniely Čermákové ho vydalo nakladatelství Metafora. Pokračuje v představování osudů druhé z dvojčat, té, která zůstala…

První příběh s názvem Sestry z Toskánska se věnoval Lucrézii. Když jí bylo dvanáct let, zemřela jí matka a otec ji poslal pryč z domu. Návrat na Casaltu, zpět k sestrám, byl obtížný. Celý ten čas, co byla Lucrézie pryč, musela manýry svého otce snášet Bianca. Jak čas odloučení ovlivnil její život? Proč vídala obrazy z minulosti sídla a kdo byla tajemná Viola, s níž se ve svých vizích setkávala od dětství a brala ji jako svoji další sestru či neviditelnou kamarádku? Dokáže se po smrti otce posunout kupředu, aniž by ji tížila minulost?

Vlastně by (podle mne) Bianca ani nemusela mít žádný dar vidění minulosti – stačilo najít Violin deník v archivu galerie Uffizi ve Florencii, kde začala pracovat. V Sacerdotině románu se prolínají dvě časové linie – deníkem líčené události během druhé světové války a románová současnost, tedy rok 1985. A občas prostřednictvím Biančiny paměti čtenář nahlédne i do různých roků jejích neradostných vzpomínek. Tyto průhledy objasňují pozadí bolesti, která stále svazuje její rozhodování.

Mám ráda historické romány, které vypráví o životě obyčejných lidí za druhé světové války. Zajímá mě, jakým způsobem je válka ovlivňovala a co prožívali. Proto jsem si román užívala možná i víc než první díl série, i když na rozdíl od něj Deník z Florencie neobsahuje tolik překvapivých zvratů. Vůbec to však nebylo na škodu.

Biančin osud jsem mohla snadno predikovat – dle schématu romantických románů jinak než setkáním s tím pravým skončit nemohl. Bylo ale zajímavé sledovat vývoj její osobnosti – ze snadno ovlivnitelné, nesebevědomé ženy, která se ohlíží na názory ostatních, se proměnila v dívku, která nechce nikoho kopírovat, ale zůstat sama sebou, originálem, kterým vždycky byla, jen znovu musela objevit svoji hodnotu.

Autorka mě v žádném případě nezklamala. Mimo válečné události a proměny Biancy včetně celého rodinného sídla jsem se mohla zasnít při popisu krásné toskánské krajiny a přímo nasát atmosféru místa i času.

Pokud máte rádi romantické příběhy okořeněné historií, uměním a doplněné mystičnem, pak by se vám série vyprávějící o ženách z Casalty mohla líbit. Zejména její druhý díl s názvem Deník z Florencie.