Svět je plný zabijáků. Naneštěstí se nemálo z nich nespokojí pouze s jednou jedinou obětí. Ať už se jim vraždění zalíbí, nebo jen cítí potřebu se mu stále věnovat, vždy je důležité, aby je zákon dříve či později zastavil. Někdy jde o práci týmu, jindy bude stačit ten správný hrdina.

Člověk by řekl, že není lepší místo pro užívání si důchodového věku než poklidný svět malé české vesnice. Ale jak už to v detektivkách bývá, kam přijde románový detektiv, tam se začnou dít věci. A to zdaleka neznamená jen drobné krádeže, ale i únosy a vraždy.

Ne každý den se podaří narazit na zlatou žílu. To platí pro cenné kovy, stejně jako pro umění. Když se ale naskytne příležitost oživit vzpomínku na milovaného autora pohledem na jeho začátky, právě objevené, neměli bychom si takovou šanci nechat ujít.

Je pozoruhodné, jak rádi se bojíme. Tedy jak rádi se bojíme pod vlivem skvělé četby, případně napínavého filmu. Už méně nás strach láká v reálném životě. A přitom právě tam se odehrávají ta největší dramata. A čím temnější jsou, tím lepší.

Stalo se oblíbenou zábavou svádět vlastní neúspěchy na všechno a všechny kolem sebe. Zatímco někteří jedinci si svou nenávist dusí doma pod pokličkou, jiní dávají frustraci volný průchod a neštítí se ani těch nejohavnějších činů. Třeba vraždy.

Příběhy o upírech se literaturou táhnou v mnoha podobách. Někdy jde o krvelačná monstra, jindy o postavy, s nimiž čtenáři (a diváci) dokážou snadno sympatizovat. Zajímavou situaci dokáže jistě připravit situace, v níž se upíři pokusí převzít vládu nad hájemstvím zkušených čarodějek.

Těžko budu ve svém okolí hledat někoho, kdo by byl z práce našich politiků nadšený. Nad příležitostnými záběry televizních kamer z prostředí Poslanecké sněmovny nezřídka nechápavě kroutíme hlavou. Někdy utrousíme i hrubé slůvko. A to vlastně ani nevíme, co všechno se děje mimo jednací sál.

Jsou zločiny očividné a pak takové, jež pod zjevnou fasádou skrývají něco zcela jiného. Takže když se někde ztratí, řekněme, balíček heroinu za sto tisíc liber, zdá se být motivace jasná. Jenže ani taková nedokáže zmást zkušené oči. Dokonce i když jsou již starší a patří převážně amatérům.

Superhrdiny a vůbec postavy disponující nadpřirozenými schopnostmi si většinou, díky skvělé mediální propagaci, spojujeme s americkými komiksy a filmovými studii. Už méně se ví o těch z opačné světové strany od nás. A přece tam někde jsou. Alespoň v knihách.

Škola. Pro někoho místo, kam už nikdy nechce ani vstoupit. Pro jiné prostor k rozvíjení vlastních dovedností. A pro další území, na němž mohou vládnout zdánlivě neomezenou mocí. Zkrátka škola může být jak chrámem vzdělání, tak i nelítostným bojištěm. Jak to máte vy?