Příběhy o upírech měly a stále mají své kouzlo. Ať už jde o touhu prožít trochu toho strachu, nebo v případě modernějšího pojetí upírů dokonce i romantiku, pro každého se v nich něco najde. Někdy je ale dobré sáhnout skoro ke kořenům, které daly tomuto fenoménu tvář.

Posílat si rukou psaná psaníčka už nejspíš není příliš obvyklé. Protože se ale historie má tendenci opakovat, stejně jako se do módy stále vracejí věci dávno minulé, může i obyčejný vzkaz vložený do knihy v antikvariátu spustit pozoruhodný sled událostí.

Od sametové revoluce uběhlo už pěkných pár desítek let. Přesto se dodnes stává, že se odněkud vynoří připomínka doby, po jejímž návratu většina z nás nejspíš netouží. Velká část populace si ji navíc ani nemůže pamatovat. Přitom stále je před čím varovat.

Mít nesprávnou barvu kůže v polovině dvacátého století na jihu Spojených států amerických rozhodně znamenalo zažívat neustálou nejistotu. Když k tomu všemu člověka pronásledovaly i duše dávno zemřelých, stal se život doopravdy náročným.

Autoři románových hrdinů často upadnou u svých fanoušků v nemilost, pokud se rozhodnou se svou hlavní postavou skoncovat. Vzpomeňme třeba na bouři kolem smrti Sherlocka Holmese. Milovníci české detektivky ale mohou zajásat, neboť jeden z jejich oblíbenců jako by právě vstal z mrtvých.

Někdy ani potenciálně smrtelné zranění nemusí být definitivní. Padouši totiž mívají tuhý kořínek, takže přežít střelu do hlavy je pro některé jen drobným zdržením na cestě páchání zla a obohacování se. Naštěstí existují i kladní hrdinové, jejichž hlavním úkolem je zloduchy potírat. Za každou cenu.

Většina lidí má nějakého koníčka. Něco, čím vyplňují svůj volný čas a co je činí spokojenými. Někdo staví modely, jiný sportuje, mnozí hltají knihu za knihou. A pak jsou tu tací, kteří chytají zloduchy. Proč? Protože mají silně vyvinutý cit pro spravedlnost. Navíc je to zábava.

Přestože se v nás filmový průmysl poměrně usilovně snaží vzbudit dojem, že práce velvyslance spočívá hlavně ve špiónských aktivitách, realita může (a asi by měla) být odlišná. Nicméně zkuste se zamyslet, jaké by to bylo být prvním vyslancem lidstva na jiné obydlené planetě…

I ten nejbystřejší vrah občas přehlédne drobné stopy, které pak vedou k jeho odhalení. Někdy pomůže náhoda, jindy se o takový vzkaz vyšetřovatelům postará sama oběť. A nemusí jít nutně o fragmenty zabijákovy kůže pod nehty. Stačí malá figurka v dlani.

Jaké by to asi bylo, kdyby…? To je základní otázka pokládaná a do různé míry i zodpovídaná autory sci-fi literatury již po dlouhé desítky let. Co může člověka donutit k rozhodnutí ukrýt se před světem na pusté planetě? A dokáže ho nějaký důvod zase vylákat ven?