Na jednu stranu milujeme moderní technologie a širokou škálu možností, jež nám přinášejí. Na druhou se ale jejich užíváním dobrovolně zříkáme vlastního soukromí, což se někdy může ukázat jako vysloveně smrtelná daň za něco, co ve skutečnosti ani nepotřebujeme.

Stát se posledním žijícím člověkem na Zemi je námětem nejedné povídky, knihy, filmu či seriálu. Nicméně ocitnout se v roli posledního člověka v celém vesmíru, to už chce nějaké nervy. Zvlášť, když vám společnost dělá senilní počítač, holografický ztroskotanec, sebestředný potomek kočičího rodu a jeden snaživý android.

Propadnout se časem vpřed o půl tisíciletí a zjistit, že svět a civilizace jsou v troskách, může člověku pokazit den. Pokud ale věříte v základní principy lidskosti a máte slušnou technickou, vědeckou i morální průpravu, možná dokážete i v takové situaci přiložit ruku k dílu a zachránit, co se dá.

Někdy se zdá, že se rodiče, učitelé a vlastně celý svět proti vám spikli. Je vůbec možné, aby se člověku dělo tolik příkoří, když jediné, po čem touží, je dobře se pobavit? Nakonec se jeden zkrátka musí spolehnout na trochu štěstí a schopnost bezbřehé improvizace.

Svět bez smrti se stal tématem mnoha pohádek pro děti i dospělé. Ostatně vize světa obývaného nemrtvými jsou hlavně na filmovém plátně či obrazovce velice populární. Dokážeme ale domyslet nejen jaké by to bylo, ale i proč?

Disponovat skvělým hudebním nadáním zavazuje. Když se proto objeví příležitost, je pro každého takto obdařeného prakticky povinností vyrazit na turné se slavnou kapelou. No řekněte, kdo by se netoužil přihřát na výslunní úspěchu těch šťastnějších?

Propadnout svému koníčku může být stejně nebezpečné, jako zahrávat si s city bývalé snoubenky. Říká se, že hudba povznáší, ale ne každý nedobrovolný posluchač o takové rozptýlení stojí. Když se pak na jednom místě sejde nadšený hráč, zamilovaný přítel a k tomu žádoucí žena, začnou se dít divy.

Máte doma nějaké zvířátko? Psa, kočku, morče? Co byste řekli takovému mamutovi? Že už dávno nežijí? Nu, úplně bych na takové tvrzení nesázel. Jak se zdá, před sto lety se jeden takový Londýnem mihl.

Ani ten nejotrlejší vyšetřovatel nezůstane chladný před smrtí, zvlášť když se obětí stala osoba jemu nejbližší. Tato situace člověka nezbytně přivede na křižovatku. Propadne se do deprese a sebelítosti, nebo se s co nejchladnější hlavou vydá po stopách pachatele?

Naplánovat apokalypsu vyžaduje určitě spoustu úsilí a dokonalého souladu mnohých zúčastněných. S čím ale ti Nahoře (nebo Dole) obvykle nepočítají, jsou osobní zájmy běžných pěšáků. Což se nakonec vlastně může ukázat jako Dobrá znamení.