Napětí, vzrušení, neotřelé myšlenky, příběhy ze života skutečného, ale i fantastického, to všechno jsou atributy, jež dokáže nabídnout pravý mistr spisovatelského řemesla. Bát se v režii pravého krále hororu, to už stojí za to.

Lidstvo jako druh mívá tendenci označovat samo sebe za vrchol evolučního žebříčku na této planetě. Odložíme-li ale na chvíli svou domýšlivost, zjistíme, že před námi Zemi vládli mnohem silnější, odolnější a nejspíš i zajímavější jedinci. Dinosauři.

Románoví sérioví vrazi se často za novými oběťmi vydávají po stále kratší odmlce mezi jednotlivými činy. Co když ale jde o zabijáka, který si dokáže počkat celý rok, než zase udeří? A pak další rok. Na den přesně. Navíc ani smrti svých obětí osobně nepřihlíží. Jak někoho takového dopadnout?

Někteří lidé si zkrátka na živobytí nechtějí vydělávat poctivou prací. To je fakt, co svět světem stojí. Ale nic není zadarmo. Dokonce ani podvod ne. Úspěšný zločinec se musí stát mistrem mnoha oborů. Herectví nevyjímaje.

Lidé se ztrácejí. Někdy se najdou, jindy se objeví už jen jejich těla zbavená života. A někdy zmizí navždy. Pátrání po nich může přinést odpovědi, které bychom nakonec raději nedostali. Navíc při jejich získávání může jít doslova o život.

Jaký by asi byl náš svět, kdyby se v něm proháněli džinové, vládla v něm magie a do toho všeho se rozmáchl i technický pokrok? Je vůbec bezpečné zahrávat si s nabídkou kouzelné bytosti, že nám splní jedno, dvě, či více přání?

Rčení udělat kozla zahradníkem naznačuje poměrně nešťastnou volbu. Na druhou stranu pověřit bývalého zabijáka vyšetřováním a honbou za sériovým vrahem se může ukázat jako rozumné využití zabijákových zkušeností a dovedností.

Metody, jakými se mimozemští vetřelci v literatuře pokoušejí převzít kontrolu nad naší domovskou planetou, případně ji alespoň zničit, se obvykle jedna od druhé moc neliší. Ale sem tam se objeví nápad, který je unikátní. Jako třeba ten z pera krále – Kinga. Stephena Kinga.

Cestovatele většinou vnímáme jako někoho, kdo je neustále v trapu. Co se ale s takovým člověkem stane po návratu domů, kdy ho věk, společnost, případně ztráta ambicí zaženou k domácímu krbu, nad tím už přemýšlíme jen výjimečně. I ten nejslavnější objevitel Orientu se nakonec vrátil domů…

Egypťané nabízeli kdysi dávno svým zesnulým panovníkům cestu k posmrtnému životu nejenom stavbou pyramid, ale hlavně propracovaným balzamovacím rituálem. A díky moderní archeologii se staré postupy dochovaly až dodnes. Koho by ale napadlo je ještě používat?