Svět kolem nás je všechno jen ne jednoduchý. Jakkoli si namlouváme, že věda zná téměř na vše odpověď, nezřídka se zdá, že pravý opak je pravdou. Žánr hororu si libuje ve vytváření nepravděpodobných scénářů. Nepravděpodobné ale ani zdaleka neznamená nemožné.

Z bezpočtu detektivek si čtenáři mohou odnést pocit, že zločin vždy vyřeší jedna geniální osoba. Podobně lze z díla některých umírněných autorů nabýt dojmu, že zločinec je gentleman připravený přiznat vinu, jakmile je usvědčen. Realita ale bývá zpravidla odlišná.

Jednou z hlavních motivací pro provádění všemožných podfuků a protizákonných aktivit bývá snaha se (ideálně co nejrychleji) obohatit. Dostat se ale přitom do konfliktu s Jackem Reacherem je jasná poukázka na hluboký hrob. Nebo na Volný pád.

Provozovat business v zemi, ve které propukla revoluce, s sebou nutně nese mnoho nepříjemností. Podepsané smlouvy přestávají platit, pravidla určuje někdo nový, často den za dnem jiný. Nezřídka jde o život, ale zcela jistě i o majetek.

Již sto let se lidstvo snaží nahradit lidskou práci tou strojovou. Po mechanických výrobních linkách přišly na řadu robotické. Poslední rok stále častěji skloňujeme výraz umělá inteligence. Soběstačné robotické entity jsou buď již realitou, nebo se jí brzy stanou. Ale vážně to tak chceme?

Horor představuje směr, jenž v literatuře slaví dlouhodobě slušné úspěchy. Většinou si jej spojujeme se slavnými jmény jako Edgar Alan Poe nebo Stephen King, ale i jiní autoři dokážou u čtenářů vyvolat stejně mrazivé reakce. A to ani nemusí jít o dlouhé texty.

Kdo alespoň jednou v životě netoužil najít nějaký poklad? Sbírat indicie, luštit kódy, cítit nebezpečí, které člověku dýchá na záda… Příslib úspěchu za nějaké to riziko stojí, nebo ne? Když je ve hře tajemná pevnost s lákavým názvem, pak není co řešit. Vzhůru do terénu!

Říká se, že krysa zahnaná do kouta se stává nebezpečným protivníkem. Neplatí to jen pro hlodavce. I člověk, jemuž jde o život, dokáže divy. Má-li k tomu ještě skvělý výcvik a duši zabijáka, ohrozit jeho nebo jeho blízké rozhodně nebude nejlepší nápad.

Hudba má obohacovat. Rozvíjet. A pak je tu taková, která boří. Mýty, staré zvyky, ale i očekávání. Jenže když se nakonec objeví zcela nový žánr, může se stát cokoli. Propadne, protože zůstane nepochopen. Anebo založí novou legendu. Tak jako Hudba z kamení!

Lidstvo si se svým osudem nehezky zahrává. Jako by nestačily dvě světové války v minulém století a bezpočet více méně lokálních konfliktů na různých místech planety téměř neustále. Není divu, že téma postapokalyptické budoucnosti je i v literatuře stále aktuální…